Krátce po osmé hodině ráno začalo v Praze soudní líčení se 13 lidmi v čele s doktorkou Miladou Horákovou. Obžalovaní měli za sebou několik měsíců výslechů a psychického i fyzického nátlaku ve vyšetřovací vazbě, kde se museli výpovědi učit nazpaměť.

Přesto se tehdejšímu režimu nepodařilo proces zrežírovat tak, jak potřeboval.

„Přeci jen se někteří z obžalovaných nějakým způsobem hájili anebo mluvili – Horáková nebo (Záviš) Kalandra – tak, aby bylo zjevné, že to, co říkají, jsou vynucená přiznání nebo naučené výklady. Takže z tohoto pohledu proces nebyl proces tak úspěšný, jak si to režim původně představoval,“ popsal Radiožurnálu historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Jedním z obžalovaných byl také člen Československé strany národně socialistické Jiří Hejda, který byl odsouzen na doživotí. „Celá rodina jsme úplně oslavovali. To si dovedete představit, když jsme čekali, jestli ho popraví. Nevěřil, že Horákovou popraví. Horáková byla taková čestná a silná ženská,“ vzpomínala pro projekt Paměť národa jeho dcera Jitka Matoušková.

Právě hodnoty a ideje, o které se celý život opírala, dodávaly podle historika Oldřicha Tůmy Miladě Horákové sílu. „Respekt a oddanost vůči demokratickým tradicím první republiky, které jí takovou duševní sílu mohly poskytovat během tak obtížné životní situace,“ dodal Tůma.

Milada Horáková byla poprvé vězněna už za nacistické okupace za svoji účast v odboji. Trestu smrti tehdy unikla. Komunistická justice ji ale neušetřila. K její záchraně nepomohlo ani vystoupení řady významných osobností včetně vědce Alberta Einsteina.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít