První snímek, slavnostně zveřejněný přímo v Bílém domě, ukazuje velké množství hvězd s masivními galaxiemi v popředí a dalšími mimořádně vzdálenými galaxiemi rozmístěnými po celé ploše snímku. Naplnil tento snímek vaše očekávání? Čekal jste, že bude vypadat tak, jak vypadá?
Abych pravdu řekl, nečekal jsem, že bude tak detailní, jak se nakonec ukázalo, že je. Je to nádhera z toho důvodu, že se člověk vlastně dívá do klastru galaxie. Světlo k nám cestuje stejně tak dlouho jako náš solární systém, to znamená asi 4,5 miliardy let.

Ale díky tomu, že tam má gravitační objekty, tak tam je tzv. lensing system (gravitační čočka - pozn. red.) – zvětší se prostor, který je za galaxií. A to je právě ukázáno v tomto případě. Například podobný snímek byl pořízen už Hubbleovým teleskopem.

Když se tyto dva snímky dají vedle sebe, tak je vidět naprostá výjimečnost Jamesova teleskopu. Nejenom že dokáže vidět mnohem zřetelněji objekty, ale dokáže vidět i skrz takzvaný prach. To je hlavní výhoda tohoto teleskopu, že dokáže vidět skrz mračna prachu, která nám zastiňují obzory.

Na co se mají diváci na fotografii zaměřit? Která část obrázku je nejzajímavější?
Zajímavé je, když se člověk podívá do nějakého temna. Na obrázku jsou objekty, které mají různou světelnost. A když se člověk podívá a zvětší si obrázek, tak najednou vidí, že na něj vykukují jiné krásné barevné objekty, které předtím nebylo vůbec možno rozlišit. A to je ta nádhera. Jako by člověk najednou vyndal hlavu z písku a viděl.

NASA ještě v úterý zveřejní další čtyři snímky. Ví se nebo tuší se, co na nich bude?
Už se ví, že je to například Carinova nebula (vesmírný objekt, který se jeví jako mlhový oblak – pozn. redakce). Všechny tyto objekty testují schopnost nového teleskopu dívat se skrz prach, protože vždycky předtím, když jsou nějaká tmavá mračna meziplanetárního prachu, tak není možné vidět skrz. A tento teleskop to umožňuje. Tak například Carina nebula byla známá tím, že je tam tmavé mračno a bude zajímavé, jak moc se tento teleskop dokáže podívat skrz. Nebo další je třeba velká planeta, která obíhá hvězdu asi za tři dny.

Spektrum z teleskopu dokáže zjistit i složení všelijakých molekul, které září do teleskopu. To umožní zjistit možnosti, jak vznikal život ve vesmíru, protože o to nám vlastně jde – jestli jsme tady ve vesmíru sami, nebo jestli je tam nějaká jiná struktura, o které ještě nic nevíme.

Takže teleskop mi přijde jako možná revoluce v tom, co vlastně víme o světě, ve kterém existujeme. Možná tam bude něco, co vůbec nečekáme. A na to se těším.

Podílel jste se na konstrukci Webbova teleskopu. Dočetl jsem se, že jste se zabýval systémem magnetů, který koordinuje otevírání a zavírání záklopek a umožňuje přesnější zaměření přístroje na daný objekt. Oddechl jste si, že všechno funguje a fungovalo od vypuštění teleskopu do vesmíru hladce?
Úplně první počátky byly krušné, protože systém, který měl otevírat záklopky nebo to, aby člověk viděl hvězdné objekty, nefungoval. Magnet byl udělaný tak, že musel být hrozně blízko, aby vůbec pohyboval závěrami. Pak se mi naštěstí podařilo vymyslet i jiný druh magnetu, tzv. čtyřpólový nebo kvadrupólový magnet, který dokázal z bezpečné vzdálenosti otevírat a zavírat záklopky tzv. microshutterů.

Takže překážek na cestě k tomuto výsledku bylo nesčetně. Vždycky byly mítinky nebo schůze, které říkaly, jestli se to má úplně celé předělat, jestli to vůbec bude fungovat. Takže jsem hrozně rád a oddechl jsem si, že výsledek je, že skutečně teleskop existuje, dívá se a že systém microshutterů funguje.

Tomáš Pancíř, zuj Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít