Jde to i bez pláče. Co nabízí a co naopak chybí speciálně vyšlechtěné cibuli?
Derou se vám v kuchyni občas slzy do očí? Nemůžete pláč zastavit, z očí padá jedna slza za druhou, na špičce nosu vytvoří superkapku, která se jako ve zpomaleném záběru snáší na rozpálený olej v pánvi. Pocit beznaděje se střídá s pocitem mírného vzteku a v hlavě se vám rojí myšlenky s jedinou otázkou: „Mám já tohle zapotřebí?
Vaření má být radost, a já u toho brečím! Konec, tohle už zažívat nemíním! Už ani jedna slza!“ Vařit nepřestanete, jenom si osušíte oči, utřete nos a zajdete do supermarketu pro Sunions.
Ale hezky popořádku
Desítky let se americký šlechtitel rostlin Rick Watson snažil vypěstovat cibuli, při jejímž zpracování nebudete brečet, i když jste si nenasadili „proticibulové“ brýle.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Trpělivým šlechtěním ztratila cibule svou typickou vlastnost a při krájení si už nezapláčete. Když píšu, že byla cibule vyšlechtěna, tím podtrhuji, že není geneticky upravována, a tedy je poživatelná i pro odpůrce takto modifikovaných potravin.
Cibule byla trpělivě obrána o syn-propanthial S-oxid, což je sloučenina, která způsobuje pálení očí. Při krájení uvolňuje cibule enzym a vzniká prchavá látka, která dráždí oči, zbytek už důvěrně známe.
Můžeme tedy zapomenout na všechny triky, jako je použití lyžařských brýlí, potápěčské masky, krájení pod tekoucí vodou nebo silné odvětrávání? Ano, určitě můžeme!
Sunions
Ovšem Sunions vás nenerozpláče jen tak zadarmo, vybere si svou daň. Ztratila výraznou vůni i chuť a je sladší. Své místo na kuchyňském prkénku však určitě má. A nezapláčete si.
Francouzský ‚nepřítel‘ za branami Anglie a norská stopa. Naštěstí jenom ohledně šampaňského
Číst článek
Ve Spojených státech se cibule, při jejímž zpracování se neroní slzy, začala pěstovat a následně prodávat už před čtyřmi lety. Dostala název Sunions a pod stejným jménem se začala letos v lednu prodávat v Británii ve vybraných obchodech a supermarketech Waitrose.
Je dovážená ze Španělska. Zatím je o trochu dražší, jedno balení čtyř cibulí stojí o nějakých devět korun víc než červená cibule. Když však vyšší náklady porovnáte s dokonale zničeným make-upem, je to částka zanedbatelná.
Cibule, slzy a umění
Ještě než se pustíme do vaření, neodpustím si malou kulturní cibulovou vložku. Pokud si někdo myslí, že používání cibule má dosah jenom do vašich kuchyní a televizních show, které ukazují, jak se krájí cibule rychlostí blesku, tak se plete. Cibule má své místo i v literatuře a já sáhnu po Pablo Nerudovi, chilském básníkovi, nositeli Nobelovy ceny za literaturu, který si prý vypůjčil jméno od našeho básníka Jana Nerudy.
Chilský Neruda sepsal vyznání k cibuli:
„Rozpláčeš nás, aniž bys nám ublížila.
Chválil jsem všechno, co existuje,
ale pro mě, cibulko, jsi
krásnější než pták
z oslnivých peří…“
V souvislosti s cibulí, která nerozpláče a o které píši, ztrácí básníkovo vyznání smysl. Cibule totiž mnohdy slouží jako kamufláž našeho duševního stavu a ta nová se jednoduše nehodí.
Dubajské EXPO 2020, svíčková a bramborové šišky s plzeňským
Číst článek
V řadě písní se na nevinnou cibuli svedou slzy po rozchodu s partnerem, mnohdy i dojetí ze smutného příběhu, špatné vzpomínky či události. Namátkou připomenu textaře Pavla Vrbu, který v jedné moudré písni Žít, jen žít napsal pro Waldemara Matušku krásná slova:
„ …také jsem potkal ty,
kteří naříkali nad světem,
nad nesmyslností života a bůhví čím,
těch jsem se vždycky zeptal: Proč pláčete nad cibulí?
Jejich nářek mi totiž připadal stejně planý a nesmyslný.“
Z jistého hlediska má autor pravdu. Ovšem z pohledu nás, kteří si vaření bez cibule nedokážeme představit, není náš pláč planý a nesmyslný.
Večeře v ukrajinském stylu. Připavte si vedle bořšče i oděské ‚zakusky‘ či makový dort bez mouky
Číst článek
My naopak celé uslzené připravíme takové pochoutky, které v konečném důsledku vykouzlí úsměv, spokojenost a pohodu. Nestojí těch pár slz za to? Jak kdy, to je správná odpověď. Důležité je, že si slzy můžeme odpustit, že máme možnost si díky vyšlechtěné cibuli nezaplakat. Ale také něco ztrácíme. Vždyť je přece nádherné, když pláčeme nad cibulí a přijde naše drahá polovička, něžně nás obejme a do ouška zašeptá: „Don´t cry, baby, don’t cry.“
Sunions, nebo naše žlutá cibule?
Nechám na vás, z jaké cibule budete vařit, i když mám pocit, že se v Čechách ještě ta „bezslzá“ neprodává. Ale určitě to přijde a vy si bude moci připravit třeba chutný salát nebo cibulačku, nad kterou si nepopláčete, i když u někoho evokuje slzení už jenom její název.
Než se však já pustím do vaření bez slz, poprosila bych nějakého šlechtitele, jestli by se mohl věnovat červené řepě, aby tak nebarvila a já po její zpracování nevypadala s červenýma rukama jako „hrdinka“ ze špatného hororu.
