Stažení Izraele a Hizballáhu pod dohledem USA? ‚Nikdo neví, jak dlouho příměří vydrží,‘ varuje expert
Na Blízkém východě se množí zprávy o tom, že během několika hodin, maximálně dní, má být uzavřena dohoda o ukončení konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem. Podle návrhu by mělo trvat 60 dní, než se izraelské jednotky stáhnou z libanonského území. „Není záruka, že se příměří zase jednou nezhroutí,“ komentuje dohodu pro Český rozhlas Plus Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha.
Izraelská média píší, že rozhodující v příznivém postoji Izraele byl tlak Washingtonu. Podle Jedi’ot achronot vyhrožovaly Spojené státy tím, že když jednání neuspějí, nemusel by Washington vetovat případnou výzvu k příměří ze strany Rady bezpečnosti OSN. Je to to nejpravděpodobnější vysvětlení?
Nevím, jestli vyhrožoval, spíš, pohrozil. Ale ano, je to možné. Diplomatické jednání mělo celou řadu rovin, každý měl nějaké páky, nějaké zájmy, proč na příměří přistoupit, respektive proč se k němu blížíme.
Poslechněte si rozhovor s Břetislavem Turečkem, vedoucím Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha
Izrael měl také své zájmy. Slibuje si od toho, že se tím zvýší tlak na Hámas v palestinském Pásmu Gazy. A Libanon má také své zájmy, to znamená, aby se ukončila ohromná nejen bezpečnostní, ale i humanitární krize v zemi. Jsou tu statisíce lidí, které boje vyhnaly z domovů.
A své zájmy potom mají i zahraniční vyjednávači, kteří se chtějí projektovat jako stabilizační síla. Nejsou to jenom Američané, ale je to třeba Francie, Británie a tak dále.
Média psala, že Izrael původně nechtěl, aby mezi státy, které budou dohlížet na příměří, byla Francie, kterou považuje za zaujatou proti Izraeli, zvlášť kvůli nedávným výrokům prezidenta Emmanuela Macrona. Jak se to celé podařilo uhladit natolik, že dnes by tu dohodu možná mohli skutečně představit Joe Biden a Emmanuel Macron?
Izraelci měli výhrady proti francouzskému angažmá. Údajně je stáhli výměnou za garanci francouzského prezidenta Macrona, že pokud by měli být zatčeni izraelský premiér a bývalý ministr obrany, tedy Benjamin Netanyahu a Joav Galant, tak ve Francii se tomu tak nestane. Takže vidíme jakýsi diplomatický výměnný obchod.
4:37
Izrael a Hizballáh mají důvod pro příměří, nejvíce ho ale ocení civilisté, míní politoložka Taterová
Číst článek
Zároveň libanonská strana měla výhrady k zapojení Německa. A jestli se nepletu, tak Německo by nakonec také mělo být jedním z garantů. To znamená, že se nejednalo jenom o tom, jak se to bude vyvíjet na bitevním poli, v terénu, ale i jaký bude mezinárodní rámec celé věci.
Protože když jsme se bavili o nátlaku Američanů na Izrael, tak nesmíme zapomínat, že zároveň Izraelci chtějí, aby Spojené státy byly garantem dohody. Nikoho jiného by Izraelci nepřijali. Takže je poměrně logické, že Američané také něco chtějí.
Tentokrát tady máme jakýsi kontrolní mechanismus. Během dvou měsíců se budou stahovat Izraelci, ale zároveň se bude z jižního Libanonu stahovat také Hizballáh. A Spojené státy potom budou hlavním garantem toho, že dohoda bude dodržována.
Klid zbraní
Jak dlouho ale může případný klid zbraní trvat? Měsíc? Rok? Několik let? Víme, že izraelská armáda si vyhradila v případě incidentů, že může znovu zahájit vojenské operace.
Přesně tak, to je jedna z věcí. A třeba nevíme, jaký je v tomto postoj Hizballáhu. Už od roku 2006 platila rezoluce Rady bezpečnosti 1701, která také měla demilitarizovat jih Libanonu. To znamená zamezit, aby ho Hizballáh využíval k ozbrojeným akcím proti Izraeli.
Izrael a Hizballáh směřují k příměří. Podle Netanjahua bude dohoda výhodná pro Tel Aviv
Číst článek
Ale tam nebyli žádní garanti, nebyly tam žádné mechanismy, jak to prosazovat. Ne že by to nikdo nechtěl dělat, ale nikdo k tomu neměl jasný mandát. Kdežto současná dohoda nějaký mandát jednoznačně stanovuje.
Ale není to záruka, že se příměří zase jednou nezhroutí. Často slyšíme o tom, že v minulosti dohodu 1701 porušoval Hizballáh, což je bez pochyby pravda. Ale zároveň ji porušoval také Izrael svými přelety, svými útoky na libanonské území a tak dále. Tím chci říct, že do budoucna nemáme žádné garance, že se nějaká akce, jakkoliv třeba odůvodněná, nestane rozbuškou nového kola násilí.
To je argument některých izraelských činitelů. Hodně hlasitý je v tom třeba starosta města Kirjat Šmona na libanonské hranici, který říká: „Toto nijak neřeší náš problém, naši lidé, desítky tisíc Izraelců vyhnaných útoky Hizballáhu, se odmítají vrátit na sever Izraele. Odmítáme se vrátit, protože tato dohoda nezaručuje bezpečnost před možnými dalšími útoky Hizballáhu.“
