V ulicích Turecka, které se nachází v ekonomické krizi, se už od 19. března protestuje proti vládě a prezidentu Recepu Tayyipu Erdoganovi. Demonstrace napříč zemí spustilo zatčení největšího rivala prezidenta a istanbulského starosty Ekrema Imamoglua z opoziční strany CHP společně s další více než stovkou politiků. Vláda je oficiálně obvinila z korupce a napomáhání teroristickým organizacím.

Ihned poté se ale objevilo podezření, že se Erdogan chtěl pouze zbavit populárního politika, který pro něj mohl představovat politické riziko v prezidentských volbách, jejichž řádný termín má být v roce 2028. Imamoglu po zatčení vyzval lid k masovým protestům.

Policejní brutalita

Podle ředitelky turecké pobočky Amnesty International Ruhat Seny Aksenerové se od zatčení opozičních politiků situace v Turecku dramatizuje. „Je tu obava o stav demokracie a lidských práv,“ říká pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál. Sama Aksenerová se účastnila prvního dne demonstrací v Istanbulu, který se stal epicentrem protestů. 

Přestože protestují až sta tisíce lidí, tak se valná většina demonstrací odehrává poklidně. Protestující ale naráží na policejní brutalitu, protože vláda se od počátku snaží situaci v zemi uklidnit a protesty potlačit. „Přímé násilí jsem nezažil, ale čtu a poslouchám o něm často. Policie používá pepřové spreje, vodní děla i střílí do lidí gumovými projektily,“ popisuje pro iROZHLAS.cz 27letý student Mustafa, který se od začátku účastní protestů v Istanbulu.

Mustafa pochází z města Izmir a v Istanbulu se v den zatčení Imamoglua nacházel se svým přítelem pouhou shodou okolností. Oba se ale rozhodli zůstat, protože se chtěli účastnit největších studentských protestů. A s jednou přestávkou demonstrují každý den i přes narůstající riziko. „Policisté se snaží zjistit, kdo protestuje. Strhávají lidem roušky a šátky, aby je mohli identifikovat,“ popisuje Mustafa.

Policie se účastníky demonstrací nesnaží zastrašit pouze fyzickým násilím, ale také zatýkáním. Přesný počet zatčených není jistý, jelikož některé z nich úřady následně propustí, ale zadrží zase jiné. Agentura Reuters informovala ve čtvrtek o více než 1900 zatčených. Nepřehlednost situace umocňuje také zatýkání nezávislých novinářů a silná cenzura, jak popsal už dříve server iROZHLAS.cz.

Demonstrace se konají napříč celou zemí a společností, největší jsou ale ve městech Istanbul, Ankara a Izmir. Účastníky spojuje nesouhlas s vládou a prezidentem, ale jedná se o lidi všech politických názorů – od krajní levice po krajní pravici.

Síla mladých

Hlavní silou protestních hnutí se stali mladí lidé a studenti. „Spousta mladých lidí se nikdy dříve žádných protestů neúčastnila. Tvrdí, že nejsou političtí, ale chtějí spravedlnost pro Turecko,“ popisuje Aksenerová.

Prezident Recep Tayyip Erdogan je u moci posledních 23 let, tudíž většina mladých lidí zná pouze tuto vládu. Potvrzuje to i osmnáctiletý student Technické univerzity Blízkého východu v Ankaře, který si z důvodu bezpečnosti nepřál uvést své jméno: 

„Jsme naštvaní, že nemůžeme žít tak svobodně jako lidé jinde v Evropě nebo Spojených státech. Je tu hodně nespravedlnosti, protože lidé blízcí vládě mají mnoho výhod a mladí nemají žádné příležitosti. Je mi osmnáct let a nikdy jsem nezažil jinou vládu,“ řekl pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.

Aksenerová z Amnesty International potvrzuje, že zásadním problémem demokracie v Turecku je nespravedlivý soudní systém. „Zatčení Imamoglua bylo poslední kapkou. Lidé vyšli ven a křičeli, že nechtějí nic jiného než spravedlnost,“ říká. Z původně politického protestu se postupně stalo spíše masové hnutí. „Strana CHP se nejdříve chtěla stát lídrem demonstrací. Ale teď vidíme, že se protesty staly spontánními a účastní se jich opravdu různí lidé,“ vysvětluje Aksenerová.

Vedle hlavních protestů se v Turecku zformovalo i studentské hnutí, kdy vysokoškoláci většinou stávkovali a protestovali na svých kampusech. Student z Ankary popsal, že policie dokonce obklíčila jejich kampus vodními děly a používala i pepřové spreje a pro studenty musely jezdit sanitky.

V posledních dnech se ale vysokoškoláci začali více připojovat k pouličním protestům. „Mladí lidé jsou naštvaní na vládu. Chtějí více než se pouze shromažďovat a křičet hesla. Chceme dělat akce, které budou mít větší dopad, jako byla třeba blokáda mostu Galata v Istanbulu,“ vysvětluje student Mustafa. Akci, kdy průvod vysokoškoláků na dvě hodiny zablokoval dopravu v okolí mostu, Mustafa označuje za projev občanské neposlušnosti. 

Podle oslovených účastníků protestů jsou demonstrace zatím každý den o něco masivnější, jak ale skončí, neumí nikdo odhadnout. „Turecko je nepředvídatelná země z politického a lidskoprávního pohledu,“ komentuje situaci Aksenerová. Myslí si, že lidé mají v současnosti větší naději na úspěch než v minulosti. Protože se občanská nespokojenost netýká pouze politiky, ale hodně ekonomické krize a dlouhodobé frustrace.

Kam míří Turecko?

Politoložka Lucie Tungul z Univerzity Palackého uvedla v podcastu Vinohradská 12, že Turecko se opravdu nachází ve zlomové době a od výsledku současných protestů se bude odvíjet budoucnost země.

„Buď se nic nepovede, Imamoglu bude zatčen nebo bude sedět ve vězení. To znamená konec nadějí na tureckou demokracii minimálně na několik desítek let a propad do situace, jakou známe z Ruska. Anebo se to povést může, ani ne hned v této chvíli, ale do prezidentských voleb. To opravdu může znamenat konec Erdoganovy vlády,“ řekla a dodala, ale že prezidenta Erdogana není dobré podceňovat.

Prezidentovi se už podařilo politicky ustát například masové protesty v roce 2013 známé jako protesty z parku Gezi. Tehdy původní environmentalistické demonstrace v Istanbulu také přerostly do masového občanského protestu. Režimu se je ale podařilo potlačit. Podle Aksenerové byl ale rozdíl v tom, že tehdy nebyl stav lidských práv v Turecku tak špatný jako dnes a do protestů se nezapojilo tolik mladých lidí, což je podle ní rozhodující.

Ema Polívková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít