Samozvaný mírotvůrce Trump zatím úspěch nemá. Jeho síla je v ochotě zajít do extrému, míní expert
Mírotvůrce, sjednotitel a člověk, který by si zasloužil Nobelovu cenu míru. Tak sám o sobě mluví americký prezident Donald Trump. Jak se mu v roli mocného zprostředkovatele jednání daří? Podle amerikanisty Jana Hornáta nijak zvlášť. Druhým dechem ale v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz dodává, že slova o míru za 24 hodin byla jen předvolebními sliby a že v jejich naplnění nedoufali ani samotní Trumpovi voliči.
Donald Trump sám tvrdí, že svůj prezidentský úspěch bude měřit podle toho, kolik se mu podaří dojednat míru a kolika válkám se mu podaří zabránit? Myslíte si, že se mu to daří?
Zatím se mu to nedaří. Tyhle jeho projevy i hodně jeho voličů vnímalo jako volební slib, který je do jisté míry zavádějící. Ono se v Americe říká, že jeho voliči ho berou sice vážně, ale ne doslovně. A naopak jeho oponenti ho vždycky berou doslovně, ale ne úplně vážně. Myslím si, že to spadá do téhle kategorie. Byly to volební sliby, kde zároveň byla asi nějaká míra naivity.
Prezident Trump je frustrovaný, že se mu nedaří končit války, jak sliboval. ‚Putin chce vše,‘ diví se
Číst článek
Na druhou stranu, Trump byl už jednou prezidentem a ví, jak tyhle věci fungují. Jeho tým a poradci se výroky typy, že ukončí ukrajinskou válku do 24 hodin, snažili mírnit. Myslím si, že komplexitu vnímalo minimálně jeho okolí a nebylo to jen o absolutní naivitě. On sám tomu nejspíš nevěřil, ale byla to součást volební strategie. Ale všichni určitě předpokládali, že průlomy v jednáních třeba půjdou rychleji. Ale to se nedaří.
Trump možná trochu přecenil to, jaké páky bude ve finále mít nejen vůči Putinovi, ale i Hamásu nebo Izraeli. On má tendence přeceňovat svoje schopnosti a sílu Ameriky na poli mezinárodního obchodu a bezpečnosti.
Trump sám o sobě mluví jako o sjednotiteli a hovoří se i o tom, že by rád dostal Nobelovu cenu míru. Je to reálné? A nechce ji jen proto, že ji v roce 2009 dostal jeho předchůdce ve funkci Barack Obama?
Když dostal cenu Obama, tak jeho odpůrci říkali, že to bylo jen za proklamace o denuklearizaci, které vlastně neměly výsledky. Dál také existuje otázka, do jaké míry můžeme přisuzovat výsledky jednání jednotlivci. I kdyby došlo ke spravedlivému míru na Ukrajině nebo na Blízkém východě, tak je otázka, jestli by Trumpa na nobelovu cenu komise vůbec zvažovala. To si netroufám spekulovat.
Ale obecně to zapadá do rámce, že Trump a jeho voliči vyžadují respekt vůči Americe a jejím lídrům. A nobelova cena jako punc respektu a uznání do této logiky zapadá.
‚Nebýt mě, chtěl by se zmocnit celé Ukrajiny.‘ Trump se domnívá, že Putin je skutečně pro mír
Číst článek
Jak velkým hráčem vlastně Trump obecně je? Například víkendové dohodnutí příměří mezi Pákistánem a Indií prezentoval jako výsledek práce svého týmu. Není to tak, že je jen hlasitý a je hodně vidět?
To bych musel asi hodně spekulovat, protože zatím tak detailně neznáme pozadí této dohody a do jaké míry intervenovaly Spojené státy. Ale Američané vlastně mají relativně dobré vztahy jak s Indií, tak s Pákistánem.
Když si Trump začne hlasitě přivlastňovat nějaké úspěchy na mezinárodní scéně, tak o tom samozřejmě média budou mluvit. Mediátory v konfliktech bývají přitom často menší země, třeba Švédsko nebo Švýcarsko. Ale když si budou úspěchy přivlastňovat tyto státy, nebude to mít takový mediální ohlas. Takže do jisté míry určitě platí, že když Trump řekne, že má na dojednání míru nějaký vliv, tak se to stane realitou.
‚Bez Trumpa to nejde‘
Když to srovnáme s předchozí administrativou Joea Bidena, tak má v něčem Trump větší vliv? Nejen v českém prostředí totiž zaznívají názory typu: „Bez Donalda Trumpa v Oválné pracovně by žádná mírová jednání o Ukrajině nebyla ani na stole.“
Důležitý faktor, který mění dynamiku americké role na mezinárodní scéně a v těchto vyjednáváních, je důvěryhodnost v tom smyslu, že je schopen jít až do extrémů a extrémní nástroje opravdu využít. To vidíme i z hlediska domácí, zahraniční nebo obchodní politiky, kterou je schopen relativně rychle přeformulovat. Nehledě na kritiku i to, že mu i do jisté míry klesají preference.
‚Čekáme jasnou ruskou odpověď.‘ Putin zatím nereagoval na výzvu Kyjeva k příměří
Číst článek
On je schopný aspoň na čas sáhnout k extrémnějším nástrojům, aby donutil svoje protistrany jednat, jak on chce. Ale zároveň má tato taktika klesající výnosy. Když všechno říkáte „na plnou hubu“ a ve finále nic neuděláte, tak vám všichni přestanou věřit.
Ale Trump umí rozhodně více pohrozit a dodává jednáním určitou míru nového stylu a dynamiky. Ale že by se americká role výrazně proměnila, tak to asi ne.
A kdybychom to srovnali s jeho prvním funkčním obdobím, tak máte pocit, že začal víc tlačit roli mírotvorce, nebo má prostě jen víc konfliktů k řešení?
Rétoriku míru jsme určitě v prvním období tolik neslyšeli. O „míru skrze sílu“ mluvil více až v posledních dvou letech.
Jemu pro tuto rétoriku velmi pomohlo, že mohl Bidena vyobrazovat jako slabého prezidenta. Třeba kvůli tomu, jak špatně bylo naplánované stažení z Afghánistánu. Nebo že vznikly dva konflikty na Ukrajině a mezi Izraelem a Palestinou.
Trump tedy mohl o Bidenovi říct, že je slabý, a voliči mu to jednoduše uvěřili. Ale jeho rétorika míru teď vychází z toto, že ve světě jsou dvě velké krize. Tudíž on má možnost se do role mírotvůrce stylizovat.
