Přišla o dceru, vnuka odvezli Rusové na převýchovu. Babička objela svět, aby zachránila rodinu
Rusové odvezli z Ukrajiny už přes 300 tisíc dětí, které chtějí po tříleté „převýchově“ začlenit do ruských rodin. Před takovým osudem se rozhodla třiašedesátiletá Olena Matvienková zachránit svého vnuka, jehož matka zemřela při ostřelování Mariupolu. Příběh se šťastným koncem, při kterém musela babička cestovat přes Polsko a Turecko, se stal nadějí pro mnoho rodičů, kteří hledají své ztracené děti. Informuje o tom deník The Times.
Když se dozvěděla, že její dcera Natalia zemřela, svět pro ni skončil. Olena Matvienková si ale vzápětí uvědomila, že její desetiletý vnuk Ilja, který byl vážně zraněn při stejném ruském ostřelování, je sám na okupovaném území.
4:18
Rusko uděluje občanství v okupovaných oblastech, mají ho dostat i sirotci a děti bez dozoru
Číst článek
Ilja je jedním z tisíců ukrajinských dětí, které v průběhu ruské invaze osiřely. Stovky rodin sepisovaly petice a žádaly úřad ukrajinského ombudsmana pro lidská práva o pomoc. „Rusové berou naše děti, aniž by jim dali možnost jít do jiné rodiny tady na Ukrajině,“ řekla zástupkyně ombudsmana pro děti a rodinu Aksana Filišinová. „Posadí je do autobusu a odjíždí s nimi. Kradou nám děti, a to v masivním měřítku,“ dodala zástupkyně pro The Times.
Kreml uvedl, že přes hranice odvezl už zhruba 307 tisíc dětí, a zároveň se zavázal, že je integruje do společnosti. Tomu ale bude předcházet tříletý proces „převýchovy“, jak jej nazývají ruské úřady. Ruské rodiny nyní mohou adoptovat bez zdlouhavého procesu ukrajinské děti, Moskva dokonce usnadnila proces vydání cestovních pasů.
„Děti s rodiči se stále snaží najít cestu z Ruska přes Finsko, Bělorusko nebo Pobaltí. Dostat zpátky děti bez rodičů je ale velice těžké,“ řekla Aksana Filišinová.
Ztráta kontaktu s rodinou
Těžké, ale ne nemožné, jak dokazuje příběh s hlavní hrdinkou Olenou Matvienkovou. Nyní třiašedesátiletá Ukrajinka odešla z Mariupolu v roce 2015 po útoku proruských separatistů. O sedm let později prosila Olena svou dceru Natalii, aby za ní přijela na západ Ukrajiny.
2:02
‚Překvapilo nás, jak se nám každý snažil pomoct.‘ Ženy z Ukrajiny našly práci na pardubické univerzitě
Číst článek
Devětatřicetiletá matka dvou synů, dvacetiletého Artema a o deset let mladšího Ilji, se kterými se schovávala v tmavých, chladných krytech, neochotně souhlasila. Byla ale příliš vystrašená na to, aby se s chlapci vydala do víru ruské palby.
Starší syn se chopil příležitosti a odešel přes Krym do Lucemburska, Natalia ale zůstala v Mariupolu. Se svou matkou Olenou mluvila naposledy 13. března, kdy už bylo město pod nadvládou Rusů. „Mami, neboj se, jsme pořád na živu. Ale už ti nebudu moct zavolat,“ vzpomíná Olena na poslední rozhovor se svou dcerou.
Olena se pokusila dceru kontaktovat ještě o tři dny později. Na druhé straně se ale ozval nepříjemný hlas ženy, která ji informovala, že Natalia zmizela, ale Ilja je pořád na místě. Poté zavěsila. „V ten moment jsem nadobro ztratila kontakt se svou dcerou i vnukem,“ vzpomíná Olena, která podle svých slov zuřila, když její starší vnuk Artem nechal svou rodinu na Ukrajině a utekl.
Ilja v ruském vysílání
Další členové Matvienkovy rodiny se poté snažili prolustrovat internet, aby zjistili, co se děje s Iljou. Jeho kmotr 21. března zachytil vysílání ruské televize z nemocnice v Doněcku, ve kterém se Ilja objevil. Reportérovi řekl, že ho zasáhly střepiny z bombardování do obou nohou, jeho matku do hlavy. Na následky zranění zemřela. Video poslal Iljův kmotr Oleně.
3:04
Balíčky s olejem, masem v konzervě nebo rýží. Část Ukrajinců je závislá na humanitární pomoci
Číst článek
„Nejprve jsem byla rozrušená, hysterická. Ale musela jsem přestat myslet na to, co se stalo mé dceři, a raději se soustředit na to, jak zachráním svého vnuka,“ řekla Olena, která neztrácela čas a s pomocí místní dobrovolnické organizace napsala každému představiteli Ukrajiny, na kterého si vzpomněla.
Případu se ujala vicepremiérka Iryna Vereščuková, poté dokonce i prezident Volodymyr Zelenskyj. Ilja se díky tomu stal součástí vyjednávání o výměně válečných zajatců. „Stala se z toho speciální operace na záchranu mého vnuka. Jsem si jistá, že bez pomoci bychom ho z Ruskem okupovaného území nikdy nedostali,“ přiznává babička.
Cesta přes Turecko
Aby dokázala, že jsou příbuzní, musela Olena podniknout náročnou cestu. Odjela do Varšavy, pokračovala do tureckého Istanbulu, kde se konala jednání s vysokými představiteli Ruska, jejichž jména však nechtěla žena zveřejnit, a následně do Moskvy. Odtud podnikla za doprovodu dvou ruských úředníků dalších 1200 kilometrů dlouhou cestu do Doněcku.
Moskvu zaskočil odpor obránců Severodoněcku, hlásí britské ministerstvo obrany. Vážou ruské síly k Azotu
Číst článek
„Říkali mi, abych nikam nejezdila, že je to nebezpečné. V hotelu byli samí Kadyrovci (polovojenská jednotka, která chrání svého lídra Ramzana Kadyrova a dohlíží na udržování pořádku v Čečensku – pozn. red.). Velmi jsem se bála. Když skončíte v Doněcké lidové republice, nemáte jistotu, že vás odsud ještě pustí,“ řekla Olena.
Když našla svého vnuka, zjistila, že ho operovali bez anestezie. „Myslela jsem jen na to, že ho musím zachránit. Křičela jsem, ať mě klidně zastřelí. Ale byla jsem konečně u něj, popadla jsem ho a odešla,“ vzpomíná na vypjatou situaci Iljova babička. Ulevilo se jí, až když se jim podařilo dostat se do Turecka.
S vnukem, který je nyní odkázaný na vozík, se nakonec vrátili do Kyjeva. „Jsem zázrak, dar od Boha,“ uvědomuje si Ilja míru štěstí, díky které byla mise jeho babičky úspěšná. Ne každé rodině se ale podaří získat své dítě zpět.
Výměna dětí za vojáky
Šéf státní správy Záporoží Oleh Buriak žil v jiném městě než jeho první žena a děti, když Rusové napadli Ukrajinu. Jeho rodina se ocitla na okupovaném území. Olehův šestnáctiletý syn Vlad se pokusil dostat se v autě plném žen a dalších dětí na ukrajinské území. Na posledním kontrolním bodě mu ruský voják prohledal telefon a našel konverzaci, ve které Vlad posílal video s ruskými válečnými zajatci. Voják ho vytáhl z auta a odvedl pryč.
Rusko a Ukrajina si vyměnily zajatce. Moskva posílá další vojáky k Severodoněcku
Číst článek
„Když jsem se to dozvěděl, podlomila se mi kolena. Je to moje krev, nejsem připravený přijít o něj,“ řekl s třesoucím se hlasem Buriak, kterému se ozvali Rusové s nabídkou, že jeho syna vymění za jiného muže. Devětačtyřicetiletý úředník však nemá pravomoc o výměně rozhodnout.
„Mám o něj obrovský strach. Před pár dny měl vysoký krevní tlak a ztratil vědomí,“ řekl otec, podle kterého mu může pomoct pouze zásah prezidenta, stejně jako tomu bylo v případě malého Ilji, kterého po návratu na Ukrajinu Zelenskyj dokonce navštívil v nemocnici.
Iljův příběh je snem každého rodiče, který hledá své dítě. I pro Matvienkovy je však konec hořkosladký. „Ilja pomalu začíná chodit a tady v Užhorodu se mu moc líbí. Přestože jsem ztratila dceru, brečím a jsem smutná, zase mám důvod žít,“ říká Olena, kterou její vnuk požádal, zda jí může oslovovat maminko. „Je to pro mě těžké, ale samozřejmě jsem mu řekla, že může,“ uzavřela Olena.
