Zlozvyk nezákonného vládnutí
Zpráva, že oba senáty Nejvyššího správního soudu vydaly 2. června 2021 rozsudky, v nichž vyslovily nezákonnost plošného uzavření mateřských a základních škol podle mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví z 12. dubna a 19. dubna 2021, se sice ocitla na předních stranách novin, ale nikoho příliš nepřekvapila.
Důvod? O den dříve jsme se od téhož soudu dozvěděli, že opatření, kvůli kterému zůstávaly na přelomu dubna a května zavřené restaurace, bylo v rozporu se zákonem.
A již před tím zazněly podobné rozsudky, z nichž vyplývalo, jak má vláda a ministerstva v takových situacích postupovat. Ani z nich se však vládní politici nepoučili, nebo poučit nechtěli. Zdá se totiž, že se tak namnoze stalo nikoli z hlouposti, ale z vychytralosti. Jednali vědomě nezákonně, protože sázeli na to, že než soud rozhodne, opatření již přestanou platit.
Zde je ovšem třeba se pozastavit. Premiér i ministři přece získali své funkce na základě slibu, který slavnostně složili do rukou prezidenta.
Zněl takto: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“
Výkon moci nezákonně?
Ano, může se stát, že v mimořádné situaci, jako je například epidemie, musí vláda činit překotná, ale nutná rozhodnutí, aby ochránila zdraví občanů, a přitom přehlédne některé zákonné ustanovení.
Také může nastat situace, kdy není jasné, jak má být příslušný zákon aplikován. Taková pochybení lze přehlédnout. Soud na ně poukáže a vláda svou vyhlášku opraví, anebo změní příslušný zákon tak, aby danou situaci řešil účinněji. I toho jsme byli v uplynulém roce svědky. Jednat však vědomě v rozporu s platnými zákony je v demokratickém právním státě nepřípustné, protože je to zneužití státní moci vůči občanům.
V ústavní Listině základních práv a svobod v Článku 2 (2) se praví, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“. Vláda podle tohoto dokumentu – Článek 4 (1) – může občanům ukládat povinnosti „toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod“.
Když občan poruší zákon, je vystaven trestnímu stíhání. Dopustí-li se nezákonného jednání politik vybavený výkonnou mocí a „způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek“, jedná se podle trestního zákona o zneužívání pravomoci veřejného činitele.
Nejsem si jistý a netroufám si ani posuzovat, zda nezákonným jednáním vlády či jejích členů došlo v uvedeném případě k těmto trestným činům. O tom ať uvažují povolanější lidé, než jsem já. Co však považuji za zřejmé, je, že vláda si zvykla vykonávat svou moc nezákonným způsobem a měla být proto odvolána. Už jen z toho důvodu, abychom si na to nezvykli i my občané.
Autor je filozof a pedagog
Sociální bydlení aneb Strašák politiků
Julie Hrstková
Nečekaná změna lídra v obou částech spektra. Proč se tak daří Starostům a Motoristům
Petr Honzejk
Volyň jako překážka na cestě Ukrajiny do Evropy. S tím je třeba něco udělat
Luboš Palata
Rychlý mír nečekejme
Libor Dvořák