Když se učíme, děláme chyby. Bez chyb se děti nemohou plně rozvíjet, říká expertka na inovace
V Česku podle Nadačního fondu Eduzměna 75 procent výuky stále probíhá tak, že učitel pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou se stejným obsahem činnosti. Jak jednosměrný výklad od tabule zpestřit? Co přináší dětem ozvláštněné vyučování a podpora jejich motivace, otevřenosti a tvůrčí spolupráce v třídním kolektivu? Jak měnit prostředí škol, aby čas v nich strávený byl pro děti, rodiče a učitele smysluplný a kreativní?
V Reparátu představíme program Začít spolu organizace Step by Step ČR, který v Česku od roku 1994 podporuje školy, učitele, rodiče a děti a usiluje o změnu přemýšlení o vzdělávání.
„Děti z programu Začít spolu jsou schopné podívat se na vlastní učení z nadhledu, podívat se zpětně na to, co bych mohl udělat pro to, abych se příště naučil víc,“ vysvětluje Iveta Pasáková, ředitelka Step by Step ČR.
„Ve většinových školách děti uvádí, že se učí kvůli rodičům nebo známkám. My jsme ověřili na průzkumu ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně, že děti jsou víc kreativní při řešení problémů a dokážou predikovat, jak dané úlohy zvládnou.“
Mezinárodní síť International Step by Step Association zdůrazňuje i v řadě zahraničních vzdělávacích systémů, že dítě je ten, kdo řídí proces učení a zcela přirozeně vyhledává vzdělávací příležitosti, které jemu samotnému dávají smysl a užitek. Programem v Česku za tři dekády prošlo 10 tisíc dětí z mateřských a základních škol.
Chyba je kámoš
Rozvoj žáků je možné podpořit spoluprací, otevřeností a kladným postojem k chybám, díky čemuž se děti cítí bezpečně a respektované.
Školy mají začít pracovat s emocemi a stresem žáků. Ministerstvo chystá změnu osnov
Číst článek
„Věnujeme pozornost tomu, abychom oddělili proces učení a proces měření výsledku – hodnocení. Ve chvíli, kdy se učím, dělám chyby, a když je nedělám, tak už to umím a potřebuji novou výzvu. Učitel plánuje učení tak, aby mířil na nejlepší možný výsledek a zároveň stavěl dětem lešení nebo žebříky, aby mohly směřovat k cíli s dopomocí.“
„Může třeba při opravě diktátu nebo slohové práce zvýraznit jen řádek, kde je pravopisná chyba, a ne označit chybu přímo. Žák díky tomu s chybou pracuje, protože to je příležitost pro to, aby učivu mohl dál porozumět,“ vysvětluje Zdeněk Dlabola, lektor, mentor a průvodce z organizace JOB – spolek pro inovace, který se dlouhodobě věnuje zavádění inovací do vyučování.
Zachytili jste v českých školách i další zajímavé způsoby, jak povzbudit v dětech chuť k učení? Napište nám o nich na adresu reparat@rozhlas.cz. Anebo připojte tipy na další témata, která vás ve zdejším školství zaujala. Celý rozhovor si poslechněte výše.
