• Někoho jako Greta Thunbergová potřebujeme, ale klimatické hnutí je nešikovné a neefektivní, protože k motivaci využívá strach, tvrdí Paul Hawken.
• Ekolog, podnikatel a spisovatel stojí za projektem Drawdown, který se s globálním oteplováním snaží bojovat skrze vědecké poznatky.
• V rozhovoru pro Český rozhlas Plus ale upozorňuje, že nikdy nepoužili slova jako „měli byste“, „mohli byste“ nebo „je potřeba“. „Když říkáte, že je potřeba něco dělat, tak v podstatě v druhých vyvoláváte pocit viny,“ míní.

Doporučujeme San Francisco 12:00 9. července 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Změna klimatu je výbušným tématem. Slýcháme různorodé názory od popírání až po studentskou aktivistku Gretu Thunbergovou, která s nadsázkou vyzývá k panice a vážně k okamžité, rázné akci. Váš přístup je mimo tyto kategorie. Jak by se dal charakterizovat?
Předně – pokud mluvíme o těchto dvou protipólech, tak naprosto souhlasím s Gretou Thunbergovou, ale ona dělá něco jiného. Chce, aby si lidi ten problém uvědomili. Když jsem v roce 2001 začal s projektem Drawdown, chtěl jsem poukázat na to, že vlastně moc nerozumíme tomu, co s tím máme dělat.

Pokaždé, když mluvíme o klimatu, zdůrazňujeme, že jde o existenciální hrozbu pro civilizaci. S tím souhlasím, to nám říká věda. Jenže lidský mozek nereaguje na budoucí existenciální hrozby, tak prostě nefunguje. Jsme všichni stejní – reagujeme na to, jaké máme možnosti. Takže Drawdown absolutně respektuje vědecké poznání. Nepotřebujeme ale dalšího člověka, který buší v médiích na poplach s tím, co nám věda říká, pokud není tak neobvyklý a výmluvný jako právě Greta Thunbergová. Někoho takového jistě potřebujeme, ale klimatické hnutí je podle mě nešikovné a neefektivní v tom, jak komunikuje.

V čem přesně?
V užití strachu, hrozby a rizika záhuby k tomu, aby lidi motivovalo. Jenže pokud aktivujete část mozku, která ovládá emoce jako strach, tak se naopak vypne jiná část mozku, která zodpovídá za chápání a rozhodování. A my jsme živočišný druh zaměřený na řešení problémů, v tom jsme skutečně dobří.

Drawdown tedy ukazuje, že lidstvo problému rozumí a dělá, co je potřeba. Je skvělé, geniální, inovativní. A řešení, pro která jsme vytvořili modely, nejsou ve fázi dobrých nápadů, které bychom měli zkusit. Ne, my jsme ty modely udělali pro věci, které už fungují a rychle se rozvíjejí. Potřebujeme vědět, jak se chovat, co je možné, co je praktické... Nejen v tom smyslu, jak to ovlivní klima a emise skleníkových plynů, ale jak to po všech stránkách zlepší naše životy.

Drawdown tedy pracuje se změnou klimatu jako s příležitostí. Stejnojmenná kniha se stala bestsellerem roku 2017... Dal jste dohromady desítky vědců a zkusil realisticky propočítat, jak moc lidstvo může do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů na základě stovky už používaných postupů a inovací. Ty jste rozdělil do kategorií jako jídlo, doprava, energetika a podobně. Zároveň jste je seřadil podle účinnosti a zveřejnil metodologii i to, kolik to ekonomicky přinese nákladů a úspor, které celkově převažují. Co si od toho ale slibujete?
Cítil jsem, jak lidi říkají, že musíme zmírnit změnu klimatu, bojovat s ní a podobně. A nedávalo mi to vůbec smysl.

My musíme zvrátit globální oteplování, tedy příčinu změny klimatu. Nemůžete ale bojovat se změnou jako takovou. Takže jsem chtěl pojmenovat cíl. Drawdown znamená chvíli, kdy každoroční úhrn skleníkových plynů v atmosféře poprvé poklesne. Když byl v roce 2001 vytyčen cíl, chtěl jsem zmapovat, změřit a vymodelovat řešení, kterými je možné ho dosáhnout. Anebo zjistit, jestli to vůbec jde.

Nevěděli jsme, jestli už je to pro lidstvo prohraný zápas, nebo ne. Ale to nevěděl nikdo. Dali jsme dohromady sedm desítek výzkumníků ze skvělých univerzit z 21 zemí všech kontinentů. A myslím, že každého překvapilo, která řešení vyšla jako nejúčinnější, i jejich rozmanitost. Potenciál solární či větrné energie a elektromobilů jsme asi cítili všichni.

Mysleli jsme, že když přejdeme od uhlí a nafty k elektřině, problém vyřešíme. To všechno je samozřejmě potřeba udělat, ale jak věda ukazuje, samo o sobě to není řešení. Navíc když lidi poslouchali Ala Gora (někdejší viceprezident USA a držitel Nobelovy ceny míru, pozn. red.) nebo někoho takového a pořád slyšeli o solární nebo větrné energetice…

Ano, to je extrémně důležité, ale když žijete v bytovém domě v Praze, moc s tím jako jednotlivec neuděláte. Chyběla mi iniciativa, která by brala v potaz všechny způsoby našeho soužití s okolním světem a to, jak sami můžeme dosáhnout výrazné změny.

Soupeř vede o 100 bodů

My se ještě k těm konkrétním a často překvapivým řešením dostaneme. Zajímá mě ale to, co jste zmínil: tedy jestli to pro lidstvo není už prohraný zápas...
Víte, že tu máme rádi americký fotbal tak, jako vy ten evropský. A v americkém fotbale bych to přirovnal k tomu, když nastupujete proti soupeři, který vede o sto bodů. V takové situaci sice můžete být lepším týmem, ale čeká vás spousta práce, abyste ten hendikep smazali. A my takový hendikep máme.

20:14

Meteoroložka k oteplování: Pokud nic neuděláme, za 30 let tu bude počasí podobné severu Sahary

Číst článek

Povědomí a inovace sice rostou rychleji než problém samotný, ale ztratili jsme 200 let. Když jsme začali spalovat uhlí, naftu a plyn, o důsledcích jsme vůbec nic nevěděli. Teď máme v atmosféře nejvíc oxidu uhličitého – nebo jeho ekvivalentu v podobě jiných plynů – za posledních 20 milionů let. Takže pokud Greta Thunbergová vyzývá k panice, má naprostou pravdu.

Myslím, že lidi moc dobře nerozumějí tomu, co vědecké poznatky znamenají. Klima není lineární systém, nezhoršuje se podle toho, jak přibývá skleníkových plynů. Už teď pozorujeme záplavy, sucha, horka, zimy, hurikány, tornáda... A může to být mnohem výraznější a krutější už jen při relativně nepatrných změnách. Navíc chvíli trvá, než se změny projeví. Počasí je proudění vzduchu a s oteplováním je pak nestálejší a ničivější. Teplý vzduch se dostane až do Arktidy, studený naopak víc na jih, a když se potkají, vznikají obrovské cyklony.

Ve vzduchu je víc vody, takže tam, kde prší, jsou rovnou záplavy a rekordní úhrny srážek. Jinde to zase chybí a vznikají několikaletá sucha. Z toho jsou požáry, nedostatek jídla, hladomor, migrace, konflikty, válka. To všechno jsou čistě nebo částečně důsledky měnícího se klimatu – a jsme teprve na začátku. Takže klobouk dolů před studenty, kteří v pátek místo školy chodí do ulic, protože jejich rodiče se musejí probudit.

2:47

V horku ochladí vzduch, v zimě lépe izolují. Brno jako první spustilo dotační program na zelené střechy

Číst článek

Ale je tu nezanedbatelná část společnosti, která nevidí situaci tak černě nebo nevidí vůbec žádný problém. Když využiju vaši metaforu, tak pokud jako lidstvo prohráváme v utkání s globálním oteplováním o sto bodů, jsme jako tým navíc vnitřně rozhádaní. Jak velký je to problém pro ty, kteří tenhle zápas chtějí hrát?
Co vidím po celém světě, to je vynalézavost a mimořádné objevy s ohledem na oceány, půdu, lesy, jídlo, prostředí, dopravu, které budou mít velmi silný vliv na naši schopnost nejen neprodukovat skleníkové plyny, ale i odstranit uhlík z atmosféry. A jen proto, že není velká šance vyhrát, tak to přece nezabalíte. Ne, co uděláte? Hrajete dál.

Za poslední rok jsem zaznamenal skutečnou změnu. Lidi vystřízlivěli. Nevím, čím přesně to bylo, ale asi i tím počasím. Znám spoustu lidí, kteří o problému klimatu věděli, ale nebylo to v jejich životě tak důležité. A teď si uvědomili, že jestli něco nepodnikneme, jejich děti zdědí neobyvatelnou Zemi. Já cítím s těmi, kdo ještě na tomhle hřišti nejsou. Je jen otázkou času, kdy se přidají, protože klima, to je zpětná vazba od naší krásné planety a v tomhle smyslu je to dar, a ne prokletí. Říká nám, že to tak, jak žijeme teď, nebude fungovat.

Na dostupných řešeních je ale zajímavé, že neznějí stylem: „Je to strašné, měli bychom se cítit provinění a stát se  vegany, přestat létat letadlem a jezdit jenom na kole, jinak se stane něco hrozného.“ Jistě, pokud se chcete stát veganem, tak skvěle. Ale my říkáme, že pokud zareagujeme na klimatickou krizi, bude to tak transformativní změna, že zároveň vybudujeme lepší svět. A kdo by nechtěl žít v lepším světě?

Jenže z médií slyšíme jen dvě polohy – katastrofy a varování, nebo naopak popírání. A získáte z toho pocit, že globální oteplování popírá polovina lidí, ale v Americe je to jen 12procentní menšina.

Hodně se věnujete propojení byznysu a životního prostředí. Dost se mluví o tom, jak zásadní je role uhelných a naftařských společností, které lobbují za fosilní paliva. Nastane chvíle, kdy se i tento sektor přidá k transformativní změně, o které mluvíte?
Cítím, že už jim to dochází. Nevědí, kdy to bude, a určitě o tom nemluví na veřejnosti, ale když se s nimi bavíte jednotlivě a v soukromí, tak to vidí. Podle mě nechápeme, jak čistá energie naruší společnost, jak elektromobily naprosto rozvrátí automobilový průmysl.

Upřímně: mnoho pracovních pozic zanikne. Posílí sdílená doprava, lidé začnou chápat dopravu jako službu, ne jako majetek – hlavně ve městech a na předměstích, protože kdo by chtěl vlastnit auto, když to nedává smysl, pokud můžete kdykoli využít to, co máte po ruce? A když to všechno sečtete, vyjde vám, že jejich průmysl zkolabuje.

Máme v angličtině takové pořekadlo o lidech, kteří předstírají, že nevidí realitu – říkáme, že si hvízdají na hřbitově. Ale chci říct, že naftařské společnosti jako Shell a další mají oči otevřené a moc dobře vědí, že produkce ropy někdy v příštím desetiletí vyvrcholí a začne klesat. Ne snad proto, že by se lidé starali o klima, ale proto, že elektromobily vyjdou levněji – koupit je, vlastnit i provozovat. Taky jsou účinnější a tak dále.

Ztráta svobody?

Někteří kritici klimatického hnutí se děsí potenciálních zákazů, příkazů. Zkrátka toho, že nás celé to snižování emisí skleníkových plynů nutí se omezovat, nebo dokonce přepisovat koncept svobody, jak ho známe. Podle toho, co říkáte, to ale vypadá, že na nic takového ani nedojde, protože jediné, co může globální oteplování zvrátit, je stejně jen tržní prostředí. Rozumím tomu správně?
Trh určuje cenu a před deseti nebo dvaceti lety jsme o tomhle problému věděli totéž, co dnes. Rozdíl je v tom, že tenkrát byla cena dostupných řešení mnohem vyšší než cena problému. Když jste porovnali uhelnou a solární energii, vyšla vám uhelná.

Teď už jsme se ale dostali do bodu, kdy řešení je levnější než problém. A to neberu v potaz externality, ale jenom to, kolik stojí jedna kilowatthodina elektřiny. Na víc než 85 procentech míst světa je nejlevnějším způsobem, jak vyrábět elektřinu, vítr. Řekněme, že vlastníte uhelnou elektrárnu v Coloradu. Můžete ji rozebrat, postavit tam větrnou a ještě ušetříte, stejně jako zákazník. A stejné je to s elektromobily. Když si nedáme pozor, ovládne tenhle byznys Čína. Tesla je příliš drahá.

Obecně jsou elektromobily levnější, mají o 90 procent méně součástek, jsou třikrát účinnější, jsou lehké a dojezd už se pohybuje kolem 500 kilometrů, takže odpadá i tahle starost. A když si můžete vybrat něco, co vám ušetří tisíce dolarů ročně, je to tišší, pohodlnější a dá se to levněji udržovat, anebo si koupit postaru spalovací motor, který znečišťuje, dělá hodně hluku a je drahý, přejdete na elektřinu. Vezměte si cenu benzinu, ta je tu čtyři dolary za galon, a když to přepočteme, je elektřina v některých státech čtrnáctkrát levnější. Proto jsem předtím mluvil o takzvaném čistém rozvratu, ten bude masivní. Trh je jen informace o ceně, takže v tomhle smyslu bude transformativní.

Jakou roli v tom avizovaném přechodu na čisté zdroje podle vás může sehrát tlak zákazníků?
Společnosti se mění, protože se mění i jejich zákazníci. V mnoha oblastech se podniky mění kvůli mladší generaci zákazníků, která už není jako jejich rodiče nebo prarodiče. Chtějí něco lepšího, odlišného, přívětivějšího, přírodnějšího, s menším dopadem na životní prostředí, s méně chemikáliemi v jídle.

Oni ty věci chtějí a společnosti se přizpůsobují, aby tyto potřeby naplnily. Navíc generační obměna není jen venku, ale i uvnitř těch podniků. Například obchodní řetězec Walmart se už v roce 2005 zavázal, že pojede jenom na obnovitelnou energii. V tu chvíli vůbec nevěděli, jak to udělat. Sami to řekli. Něco o tom vím, protože jsem jim tu řeč sám psal, dal to tam a ředitel to přečetl.

Jako korporace si nemůžou dovolit nakupovat čistou energii jen proto, že je to správné. Ale jsou velmi chytří a postupně přišli na to, jak kupovat obnovitelnou energii za stejné nebo menší peníze než předtím... Nebo kam dát solární panely, a kam naopak ne. A aniž by plýtvali penězi, budou za dva roky na padesáti a za šest na stech procentech čisté energie.

Takže sice máme pro tento svět mimořádně náročné úkoly a korporace dělají některé hodně špatné věci, ale co umějí velmi dobře, je dotahovat věci do konce způsobem, který je efektivní pro všechny. A to se děje.

‚Akci považujeme za úspěch.‘ Aktivisté opustili areál elektrárny Chvaletice, před odchodem uklidili

Číst článek

Zmínil jste jednu konkrétní společnost. Je změna klimatu téma, které seriózně řeší výraznější počet korporací, nebo jde stále spíš o výjimky?
Loni na podzim jsem moderoval debatu na klimatickém summitu čtyřiceti největších firem světa. Byla to uzavřená akce. A co padlo uvnitř, nemělo se dostat na veřejnost. Taková byla pravidla a lidé mohli mluvit otevřeně. Bylo úžasné poslouchat, co tam zaznívalo. A byli to ředitelé, ne šéfové oddělení pro udržitelnost.

Koho můžu zmínit veřejně, protože to říkají taky, je třeba případ General Mills. Jsou nadšení a oddaní myšlence, že se stanou společností zaměřenou na regenerativní zemědělství. Kdo by si to byl pomyslel, byť jen před dvěma roky?

IKEA bude mít všechno zboží vyrobené s využitím čisté energie v roce 2022 ve Spojených státech a 2024 celosvětově. A podobně i další korporace o svých cílech nejen mluví, ale prostě je plní. Takže tempo změny a porozumění, které se vyskytuje pod povrchem, kam nevidíme, je mimořádné. Neříkám, že už je to dostatečné, ale je toho mnohem víc a je to mnohem rychlejší, než kdokoli čekal. A není důvod si myslet, že to tak nebude pokračovat. 

Klíčová Brazílie

Lidé jsou nejen zákazníky korporací, ale také voliči politiků. Spojené státy patří k největším znečišťovatelům planety, mají velký vliv na celosvětové dění a za prezidenta si zvolily Donalda Trumpa. Ten bojuje za uhelný a naftařský průmysl, mechanismy ochrany přírody oslabuje a změně klimatu i jeho rizikům se vysmívá. Brazílie, kde leží většina pro planetu životně důležitého Amazonského pralesa, si pro změnu zvolila Jaira Bolsonara, který se netají tím, že podporuje průmyslové využití tohoto území. Jak důležité je podle vás pro zvrat globálního oteplování to, aby i vlády takovýchto zemí braly klimatickou krizi vážně?
Je to kriticky důležité, obzvlášť u Bolsonara a Brazílie, protože tu jde o Amazonii. Trump, ten nechce kácet Amazonii, ten je jen hloupý a nevzdělaný. Ale myslím si, že děláme chybu, když si myslíme, že změna přichází shora. Hledáme lásku na špatných místech, abych tak řekl.

Vzhlížíme k našim lídrům, kteří by nás měli vést, ale oni vůbec nevedou, naopak následují. Velmi funkční vlády jsou v Dánsku, Švédsku nebo Nizozemsku. Taky mají levici a pravici, jsou nejednotní jako všude jinde, ale jejich proces vládnutí a rozhodování je velmi chytrý. Velmi racionálně přemýšlejí o budoucnosti. To bych si přál pro celý svět.

Pro začátek bychom mohli zůstat tady ve Spojených státech. Vy jste elegantně přešel roli Donalda Trumpa. Má takový vliv na to, jak tahle země přistupuje ke změně klimatu? Spousta států a měst se jí snaží aktivně čelit, i když federální vláda ji ignoruje…
Já říkávám, že když se Trump stal prezidentem a oznámil, že nás vyvede z Pařížské klimatické dohody, tak přísahám, že sto milionů Američanů vůbec nevědělo, co to je nějaká Pařížská dohoda. V tu chvíli jsem věděl, že vlastně pomohl Ameriku vzdělat (směje se), byť zvráceným způsobem.

A kromě některých uhelných a naftařských společností nepozoruju, že by měl Trump jakýkoli vliv na chování korporací. Spolupracuju se společnostmi, které patří k největším v Americe, a ty si jdou svou vlastní cestou, co se týče klimatu, zvratu globálního oteplování, stoprocentně obnovitelné energie. Nenaslouchají mu a jako my ostatní se nemůžou dočkat, až odejde. Ty korporace totiž potřebují takzvanou společenskou licenci.

Kdyby se chovaly jako Trump, nenalákají k sobě ty nejlepší lidi z univerzit ani zákazníky – ti prostě odejdou. Korporace nejsou hloupé a vědí, že musejí promlouvat ke skutečným hodnotám, které lidé v sobě chovají. Takže já v Americe vidím něco úplně jiného, než když čtete o Trumpovi. Na úrovni měst, řady států a mnoha a mnoha náboženských skupin pozoruju každý den, co se ve Spojených státech děje. A je to docela progresivní, vůbec ne trumpovské.

Ale Donald Trump má přece ve Spojených státech miliony a miliony příznivců a spolehlivých voličů, takže téma změny klimatu evidentně není pro spoustu lidí tak palčivé…
Myslím, že v dnešním světě je hodně ekonomické nejistoty a úzkosti, i když nedávná data ukazují, že celosvětově máme nejnižší míru nezaměstnanosti v historii. Ale zároveň je tu mnohem víc strachu než při krizích. Takže proč? Proč jsou lidé tak úzkostní, když mají práci?

Oni vidí, že budoucnost je nejistá. A myslím, že když to cítí a nemají skutečné lídry, poddávají se populistům či nacionalistům – lidem, se kterými vypadá všechno jednoduše a jasně, i když je to falešný pocit. Ale chtějí si myslet, že je vede někdo, kdo věci rozumí a postará se o ně jako táta. A jak vidíme, tohle se děje po celém světě. Mě nejvíc znepokojuje, že se nejistota bude zvětšovat – kvůli počasí, změně klimatu i kvůli současné politice, která dělá svět nejistějším místem. Procházíme věkem velkého rozvratu a úzkosti a uvidíme, jestli se objeví praví lídři, nebo lidi budou podvádět demagogové.

‚Zabezpečili jsme zájmy podnikatelů a občanů.‘ Česko a Polsko stoply unijní dohodu o emisích CO2

Číst článek

Zmínil jste v souvislosti s Bolsonarem, že dění v Brazílii je podle vás, pokud jde o budoucnost klimatu, důležitější než to ve Spojených státech. Je vůbec drawdown, jak nazýváte snižování globálních uhlíkových emisí, myslitelné bez záchrany Amazonie, kterou chce současný prezident otevřít novému těžení či stavbě přehrad?
Nevím, co se stane s Bolsonarem. Má proti sobě hodně vnitřní opozice. Je podobný Trumpovi v tom, že uspokojuje oligarchy. Ti mají většinu peněz a nemají rádi změny. A proč by taky měli, když se mají dobře? Tudíž dělají všechno proto, aby nechali zvolit takové lidi, kteří zachovají status quo. To se teď děje – je to jako s (exprezidentem Néstorem Carlosem) Kirchnerem v Argentině. To jsou falešní populisti, které lidi ve skutečnosti nezajímají. Jde jim jen o to nechat se zvolit – v tom jsou velmi chytří – ale pro své lidi nedělají nic.

Pak tu ale máme Čínu, která také o změnu v politickém smyslu vůbec nestojí, ale v oblasti čisté energetiky je velmi progresivní…
To není žádné tajemství, že Číňané jsou světovými lídry v oblasti elektrických automobilů. Taky není tajemstvím, že jejich města patří mezi ta nejvíc znečištěná na celém světě, spolu s Bombají a dalšími indickými městy. Oni mají společenský problém – potřebují vyčistit vzduch a toho nedosáhnou naftou. Musejí na to jít s elektromobily. Takže jsou nejlepší na světě v instalaci solárních a větrných elektráren. A je to právě proto, že nejsou svázaní politikou tak, jako my ve Spojených státech nebo asi i vy v Česku. Mohou prostě plánovat a uvažovat o budoucnosti velmi prakticky.

Neplýtvat jídlem

Projekt Drawdown označujete za mapu či rozcestník pro kohokoli, kdo bere vážně rizika změny klimatu a kdo chce pomoci zvrátit trend globálního oteplování. Do češtiny tento manuál ještě není přeložen, tak povězte – jaké nejúčinnější nástroje má podle vašeho výzkumu jednotlivec, který chce začít u sebe?
V Drawdownu jsem udělal jednu velmi zajímavou věc – nikdy jsem nepoužil slova jako „měli byste“, „mohli byste“ nebo „je potřeba“. Tomu se říká prosazování, říkat lidem, jak by se mohli nebo měli chovat. To jsem nikdy nedělal.

2:51

‚Proč máme řešit teď, 31 let dopředu, rok 2050?‘ Evropská média zaujal Babišův výrok o emisích

Číst článek

Já se snažím vytvořit prostor, kde můžete porozumět fungování a dopadům některých procesů. Pak se sami rozhodnete. Nemyslím si, že by kdokoli z nás chtěl, aby za něj rozhodovali druzí. A když říkáte, že je potřeba něco dělat, tak v podstatě v druhých vyvoláváte pocit viny. Ale pokud mluvíme o tom, co mohou dělat jednotlivci, tak především přestat plýtvat jídlem.

Tohle řešení uvádíte ve svém žebříčku jako třetí nejúčinnější ze všech – daleko před těmi, která se týkají například dopravy. Proč tak vysoko?
Tady v Americe plýtváme jídlem víc, než v kterékoli jiné zemi světa. A celosvětově se vyhodí třetina jídla. Je levné, někdy je to móda nesníst v restauraci všechno, špatně ho skladujeme, nakupujeme ho moc... My bohatí jídlem plýtváme. Chudí neplýtvají, ale o jídlo přicházejí, protože nemají ledničky.

Naše supermarkety chtějí jen produkty, které vypadají perfektně, jinak je vyhazují. Totéž farmáři. Takhle ve Spojených státech přijdeme o čtyřicet procent jídla. A množství energie spotřebované na výrobu zrnka rýže, jednoho jablka nebo sklenice burákového másla je mimořádné. Takže to je individuální řešení číslo jedna. Hned za tím je přechod na rostlinnou stravu, to znamená omezit maso, co nejvíc to jde. Neznamená to, že by se člověk musel stát veganem, ale maso má obrovský, obrovský dopad na klima.

Rovněž ukazujeme, že tady v Americe jíme 90 nebo 100 gramů bílkovin denně. Ale když jíte zdravou dávku bílkovin, což je kolem 55 gramů, tak budete zdravější. Takže kombinace neplýtvat jídlem a jíst méně masa, to je řešení číslo jedna pro jednotlivce. I obecně se osm z dvaceti nejúčinnějších řešení týká jídla a zemědělství.

Brazilští domorodci demonstrovali za právo na půdu, vadí jim kroky Bolsonarovy vlády

Číst článek

Co mě mezi deseti nejúčinnějšími řešeními překvapilo, je číslo šest – vzdělávání dívek. Co tím přesně myslíte?
To je extrémně důležité. 145 milionů dívek nedokončí to, čemu říkáme střední škola, a provdají se nebo jdou pracovat, aby mohli do školy chodit jejich bratři. Jenže pokud dokončí střední školu, mají v průměru jen něco málo přes dvě děti. Pokud ve dvanácti, třinácti letech školu opustí, ten průměr je pět dětí na ženu.

Každý mluví o tom, že růst světové populace je významná věc. Ano, je to tak, OSN má modely vývoje populace a rozdíl mezi vysokou a střední variantou je víc než miliarda lidí do roku 2050. Ovšem řešením není snažit se vývoj populace řídit, ale posílit dívky a plánované rodičovství, což spolu souvisí, protože vzdělaná žena dělá jiná rozhodnutí, je víc sama sebou, vydělává víc a peníze investuje do jednoho, dvou dětí, které chce vědomě mít, aby se neopakovala situace z jejího mládí, kdy kolem byla spousta dětí a málo zdrojů. Tak jednoduché to je.

Samozřejmě existuje i sto jiných důvodů, proč vzdělávat dívky, než změna klimatu. Ale nikdo to zatím nedal do této souvislosti. Ani já bych deset nejúčinnějších řešení globálního oteplování neodhadl správně, než jsme je začali v Drawdownu zkoumat. Možná tak dvě tři bych trefil. Podobně to měli i mí kolegové, ale použili jsme metodologii, která zakazovala předsudky. A když jsme pak zmáčkli tlačítko „sečíst“, tak jsme užasli.

Abychom se tedy dostali na úplný vrchol vaší stupnice řešení globálního oteplování podle účinnosti, tak číslo dvě jsou pevninské větrné turbíny a číslo jedna chlazení. Takže klíč k problému se do velké míry skrývá v našich ledničkách a klimatizacích?
Je to tak, že chladiva, která se dnes používají, jsou až 9000krát silnější než oxid uhličitý, co se potenciálu pro globální oteplování týče. Takže když provedete vyřazování vaší ledničky nebo klimatizace z provozu tak, aby tyto plyny neunikly, má to ohromný vliv na životní prostředí. Výrobci to vědí a v roce 2016 byl přijat ve Rwandě dodatek Montrealského protokolu, kterým se všechny země světa zavazují přejít na chladiva, která mají velmi malý potenciál pro globální oteplování, a to bude mít obrovský dopad.

Pak jsou tu řešení, která asi nikoho nepřekvapí a která se týkají dopravy. Proč jsou v propočtech Drawdownu až v páté desítce - ať už jde o auta nebo letadla, a jen o něco výše jsou lodě či elektromobily?
Protože když jsme modelovali budoucnost, vycházeli jsme z obvyklého scénáře – z dat Mezinárodní energetické agentury, Světové banky či Mezivládního panelu pro změny klimatu. Kolik lidí tu bude, co budou kupovat, kolik energie budou využívat... To jsme všechno propojili dohromady. A podle těchto čísel tu budou v roce 2050 dvě miliardy aut. Teď je to asi jedna miliarda. Takže výhody elektromobilu v naší projekci stírá to, že se počet aut zdvojnásobí. A jsme u toho – jak jsem řekl, já s tím nesouhlasím.

Osobně si myslím, že se to nestane. Mluvil jsem o automobilech jako službě. Kdo by chtěl mít doma v garáži dvě tuny oceli a skla? Takže si myslím, že aut bude míň. Ale to je jen můj názor nebo přesvědčení. A Drawdown nevychází z názorů, je to čistá věda. Využívá data jiných organizací a oficiální projekce toho, co se stane v roce 2050. Je to velmi realistický projekt a praktická kniha. Vůbec nebylo záměrem, aby dávala naději. My nic nenavrhujeme, jen nastavujeme světu zrcadlo, které ukazuje, co jako lidstvo známe, co děláme, a že když v tom vytrváme, můžeme zvrátit globální emise.

2:07

V Česku jsou jen stovky dobíjecích stanic pro elektroauta. V následujících letech jich bude přibývat

Číst článek

Když ještě zůstaneme u dopravy – už i aerolinky začaly cestujícím nabízet uhlíkové kompenzace, tedy možnost, aby lidé zahladili svou uhlíkovou stopu tím, že finančně přispějí na projekty, jako je zalesňování nebo výroba obnovitelné energie. Počítám ale, že tak jednoduše to s uhlíkovými emisemi nefunguje...
Uhlíkové kompenzace jsou skvělé, pokud si nemyslíte, že opravdu něco změní v atmosféře a sníží uhlíkové emise. Pomohou lidem, kteří se snaží zalesňovat nebo jinak pečovat o životní prostředí, což je báječné. Jinak samozřejmě v dopravě platí – pokusit se vynechat třeba jízdu autem. V evropských městech je to mnohem běžnější – chodit a jezdit veřejnou dopravou.

Pamatuju si, jak jsem při schůzce s francouzským ministrem zemědělství obdivoval, že Francouzi nejsou tlustí. On mi to potvrdil a říká: „To víte, my na rozdíl od vás chodíme a nemlsáme. Vy mlsáte a nechodíte.“ Ale dostupných řešení je hodně – pěstovat si jídlo na vlastní zahradě, pokud máte možnost, zemědělské systémy, které pomáhají půdě regenerovat, místo aby ji ždímaly. To všechno je důležité, ale co je důležité jinde ve světě, nemusí být podstatné v Česku.

Vy jste ale do projektu zahrnuli i úbytek biodiverzity nebo plastového odpadu. Berete to jako pevnou součást problémů se změnou klimatu?
Je to jako s lidským tělem. Můžeme vyjmenovat jeho části, ale tvoří jeden celek. Změna klimatu významně přispívá k vymírání živočišných druhů. Není sama. Je to i těžba dřeva či nerostů, odlesňování krajiny nebo její zastavění. Ale řekl bych, že je nejvýznamnější.

Nejíst maso a nelétat? Zjistěte, jak můžete omezit svou uhlíkovou stopu

Číst článek

Podívejte se na oceány – 95 procent zahřívání planety se zatím děje právě tam. Tím se oceány stávají kyselejšími, snižuje se stav planktonu a to oslabuje i další mořské živočichy. Na život v oceánech bude mít změna klimatu velmi drolivý dopad. Těžko hledat oblast, kde by se změnou klimatu nehrozily efekty, o které nestojíme. Vztahy v přírodě jsou geniálně komplexní, ale taky to znamená, že když něco uděláme na jednom místě, může se to projevit jinde. A stále častěji to i vidíme.

Řešení globálního oteplování, která popisuje projekt Drawdown, využívají vědomě či nevědomě všichni – od jednotlivců přes komunity a korporace, města a regiony až po národní vlády. Na které úrovni je podle vás nejdůležitější začít?
Nejdůležitější je všechno propojit – rodiny, komunity, města, školy, církve, firmy malé i velké. Všichni sdílíme stejné hodnoty – chceme tu být, chceme žít zajímavé a smysluplné životy přátelské k nám i druhým. Chceme, aby děti vyrůstaly ve světě, který dává smysl.

Systém uzdravíte, když jeho části více propojíte. Tak funguje imunitní systém a s ekosystémem je to stejné. Vyléčíte ho propojením, a ne tím, že máte pravdu nebo jste demagog. A právě to teď lidem chybí. Sociální sítě, to je iluze propojení. Nemám nic proti internetu a médiím, charakterizují naši dobu a umožňují nám dovídat se o věcech a porozumět jim.

Lajky jsou fajn, ale není to skutečné spojení. V tom je přínos našeho projektu. Sám o sobě nic netvoří, ale je to manuál pro lidi, aby pochopili a vymysleli, co dělat na daném místě, ve škole, okrese, městě, v dané zemi. Lidi potřebují nástroje a pak dovedou velmi dobře budovat. Dar globálního oteplování spočívá v tom, že nás nutí držet se za ruce a spolupracovat. Ničeho nedosáhneme, když budeme za hrdiny, budeme mít pravdu nebo nás někam zvolí. Cestou je spolupráce, naslouchání, pokora, laskavost, soucit, šikovnost a nadšení. Jestli se to stane, to se uvidí, ale tuším, že víc a víc lidí si bude uvědomovat, že agendou 21. století je tady na Zemi zůstat. A k tomu je potřeba zvrátit globální oteplování.

Jak daleko máme tedy k Drawdownu? Zvládne podle vás lidstvo výzvu globálního oteplování?
Já o tom nepřemýšlím. To se týká budoucnosti a ta neexistuje, byla by to jen spekulace. Já se soustředím na dnešek, na to, co můžeme udělat, na práci, práci a práci. Navazovat přátelství a konexe a nikdy se nezastavit. To neznamená, že nikdy nesmutním. To ano, cítím to velmi silně. Ale pak si říkám, jestli chci ze světa odejít truchlící, s úzkostí a beznadějí, s tím, že lidi jsou hloupí a planeta se žene do záhuby? Proč bych to dělal? Chci životu dát smysl a jedinou smysluplnou věcí, kterou mohu udělat, je být užitečný. Pomoci druhým, dětem, živočišným druhům.

Předávám informace, aby i druzí lidé mohli věci pochopit a dělat. Přesně to je projekt Drawdown. Nic neorganizuje, ale vytváří podmínky. Z knihy se učí všichni od čtvrté třídy výš. To se ještě nestalo. Říká mi to o lidech, že se opravdu zajímají a chtějí být aktivní čím dál víc. A cítím, že tohle jde jenom jedním směrem, protože z těch, kdo se starají o změnu klimatu, už nikdy nebudou její popírači. Tak jako celý systém způsobuje globální oteplování, může ho jen celý systém vyléčit. Není tu žádné zázračné řešení. Je to systémová věc a naděje na zvrat globálního oteplování je ve změně celého systému na takový, co funguje lépe, jsme v něm zdravější, produktivnější, je levnější a mírumilovnější. To všechno jsou možné výsledky zvratu globálního oteplování.

Pokud ho nedosáhneme, budeme mít svět s konflikty, válkou, migrací, suchem, záplavami, vedry, požáry. Budeme mít velmi těžký život.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít