Průzkum: Třetina Čechů loni obtížně sháněla zdravotní péči. Zájem o prevenci roste kromě prohlídek u zubaře
Do českého zdravotnictví proudí ročně stovky miliard korun. Jenže současný systém vzhledem ke stárnutí populace přestává být udržitelný. Češi jsou ochotní připlatit si u lékaře za nadstandardy, plošné poplatky ve zdravotnictví ale odmítají. A za poctivé docházení na preventivní prohlídky by chtěli dostat odměnu. Ukázal to exkluzivní průzkum pro náš předvolební projekt Česko 2025.
Marné obvolávání ordinací s otázkou, jestli berou nové pacienty. Nebo dlouhé čekání na ošetření. S takovými situacemi se v uplynulém roce podle exkluzivního průzkumu agentury Median pro náš projekt Česko 2025 potýkala zhruba každá třetí rodina. V průzkumu na začátku června odpovídalo přes tisíc lidí.
Největší problém mají Češi se sehnáním zubaře a vyšetření u specialisty. Dlouhodobě se také ukazuje, že je téměř nemožné dostat se rychle k psychiatrovi, zvláště tomu dětskému.
Debata politiků Česko 2025
O zdravotnictví bude i speciální debata politiků na Radiožurnálu a Českém rozhlasu Plus. Moderátor Tomáš Pancíř hosty ve vysílání přivítá ve čtvrtek krátce po 18. hodině. Do debaty jsme pozvali experty politických uskupení, která mají podle současných průzkumů největší šance uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Obtížně shání lékaře i mladá maminka Adéla z Jindřichova Hradce: „Poslední aktuální věc je neurolog. Začínalo to samozřejmě zubařem. Už i v mém těhotenství to byl problém, jelikož jsem se sem přistěhovala… Z pojišťovny žádná veliká pomoc nebyla. A teď ještě řešíme urologa, který bohužel v Jindřichově Hradci není.“
Adéla není jediná, která si na jihu Čech na obtížné hledání specialistů stěžuje.
Nejčastěji nicméně problém se sehnáním lékařské péče uváděli lidé z Libereckého kraje – skoro polovina z nich. Naopak nejméně komplikovaná je podle odpovědí lidí situace v Karlovarském kraji a na jihu Moravy – ve Zlínském a Jihomoravském kraji.
Častěji si na obtíže se sháněním lékaře stěžují lidi z menších obcí. V menších městech mají lidi větší problémy se sehnáním zubaře. Lidem v městech nad 100 tisíc obyvatel se zase výrazně častěji než ostatním nedaří sehnat praktického lékaře pro dospělé.
Stárnoucí lékaři
Přestože vyšetření pro děti byla v průzkumu označována jako problematická jen výjimečně, právě dětských lékařů ubývá. A to především proto, že stárnou.
„Například za posledních pět let v Jihočeském kraji ukončilo svou práci 47 lékařů a nastoupilo nových deset,“ vypočítává Daniela Verdánová, předsedkyně jihočeské buňky Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost. Právě v jižních Čechách slouží pediatrů, kteří už mohli být v důchodu, nejvíce.
Ona sama už je také v důchodovém věku. Ve své ordinaci má ale zatím v plánu zůstat. „My, co ještě máme stále sílu starat se o děti a kteří tu svoji práci milujeme, tak nabíráme další a další pacienty,“ popisuje současný stav Verdánová.
Zároveň ale dodává, že ona i její další starší kolegové čekají na to, kdy se jim ozve někdo mladší, aby mu mohli svou praxi předat. Jenže to by bylo podle Verdánové potřeba, aby se uvolnili dětští lékaři z nemocnic.
„Chceme-li uchovat péči o dítě v České republice tak, jaká v současnosti je, tak osmdesát procent dětských lékařů, kteří jsou v tuhle chvíli na dětských odděleních, bude muset nastoupit do ordinací lékařů pro děti a dorost,“ odhaduje Verdánová.
Přesuny lékařů z nemocnic do ordinací praktiků budou podle odborníků, které Český rozhlas oslovil, potřeba i v dalších oborech.
„Máme bohatou extenzivní síť lůžek a nemocnic, což vede k tomu, že to vysává personál i hodně financí. To naopak zase chybí v ambulantním sektoru, hlavně v primární péči,“ podotýká ředitel Institutu pro zdravotní ekonomii na Masarykově univerzitě Jakub Hlávka.
Předloni bylo v Česku 160 nemocnic akutní péče, ve kterých bylo přes 49 tisíc lůžek. Tato čísla se podle Ústavů zdravotnických informací a statistiky v posledních 15 letech příliš nezměnila. V roce 2023 fungovalo taky zhruba 25 500 samostatných ordinací lékařů.
„My nedostatku zdravotníků musíme přizpůsobit dnešní infrastrukturu,“ dodává lékař a člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň.
„Představte si třeba pacienta se zánětem slepého střeva. Máme asi 120 nemocnic, které si udržují schopnost postarat se o takového pacienta 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu, 365 dní v roce. Tohle je prostě obrovský luxus.“
Podle Hroboně by se akutní ošetření v nemocnicích měla soustředit na menší množství míst. „Velmi pečlivě zvážit, tak aby žádný region v České republice nebyl ohrožený dostupností,“ zmiňuje zásadní kritérium změn Hroboň. „A lékaře a sestry prostě použít jiným způsobem, kde ten jejich čas bude využitý mnohem lépe.“
Kromě chybějících lékařů v ordinacích Česko v poslední době také trápí výpadky léků. Například v polovině května hlásil Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) dočasnou nedostupnost medikamentů na léčbu deprese, srdečního selhání, sezonní alergie i vysokého krevního tlaku.
4:41
Průměrný věk odborných lékařů nepřestává stoupat. Dvě pětiny pediatrů už by mohly do důchodu
Číst článek
I přes problémy s dostupností péče jsou Češi s kvalitou zdravotnictví zatím poměrně spokojení. Za špatnou ji má jen desetina dotazovaných, zhruba čtvrtina lidí kvalitu zdravotnictví označuje za dostačující a zbylé dvě třetiny za dobrou nebo velmi dobrou. A poměrně pozitivně Češi hodnotí i to, jak se lékaři s pacienty baví.
„S komunikací zdravotníků je spokojena více než polovina respondentů. Necelá třetina ji považuje za dostačující,“ popisuje výsledky průzkumu Vojtěch Dufek z Medianu.
„Jen každý šestý komunikaci hodnotí negativně a pouze tři procenta jako velmi špatnou. Zajímavé je, že spokojenost s komunikací zdravotníků roste s věkem.“ Mezi lidmi nad šedesát let komunikaci hodnotí jako velmi dobrou 16 procent lidí, naopak v nejmladší věkové skupině 18 a 29 let jen tři procenta dotazovaných.
Zalepit deficity
Udržet současný systém v chodu ale rok od roku stojí stále víc peněz. Podle Eurostatu Česko na zdravotnictví dává asi osm a půl procenta hrubého domácího produktu.
Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie se držíme zhruba uprostřed. Výdaje na zdravotní péči průměrného Čecha nebo Češky přesahují 55 tisíc korun ročně. Před deseti lety to bylo skoro o polovinu méně.
Kloub musí dostat do roka, čekají na něj dvakrát déle. Uškodil covid, stárnutí, ale i dobrá pověst nemocnic
Číst článek
Data Českého statistického úřadu ukazují, že v roce 2022 mířilo do zdravotnictví zhruba 600 miliard korun.
Asi 80 miliard ročně posílají do zdravotnictví ze svých rozpočtů kraje a stát. Zhruba stejně vysoké jsou zdravotní výdaje domácností. Lidi si kupují léky, platí za nadstandardní úkony, doplatky u zubaře nebo fyzioterapii, psychoterapii nebo třeba dentální hygienu.
Nejvíc peněz – v roce 2022 přes 400 miliard korun – ale do českého zdravotnictví posílají zdravotní pojišťovny. Systém je u nás tak postavený na vzájemné solidaritě.
Pojišťovny peníze získávají z odvodů na zdravotní pojištění od podniků, zaměstnanců, živnostníků a taky státu. Ten odvádí pojistné například za seniory, studenty nebo nezaopatřené děti. Zdravotní pojišťovny pak platí za jednotlivé úkony konkrétním zdravotním zařízením.
Jenže zdravotní pojišťovny v současnosti hospodaří s deficitem. A politici i odborníci proto diskutují, jak v systému ušetřit a zároveň do něj dostat více peněz jinak než zvyšováním odvodů na zdravotní pojištění.
Většina Čechů podle průzkumu Medianu odmítá plošné poplatky u lékaře, souhlasila by ale s příplatky za nadstandardní péči. Přivítali by také zvýhodnění těch, kteří chodí na pravidelné preventivní prohlídky a vyšetření. Zavedení vyšší finanční účasti na léčbě pro lidi, kteří pravidelně na kontroly nechodí, má nižší, i když stále nadpoloviční podporu.
Podpora opatření je ale menší u respondentů s nižším vzděláním. To jsou často lidé s nižšími příjmy, kteří zdravotní služby využívají méně.
„Bavíme se o průměrných hodnotách a v nich se ukazuje, že právě ten nižší socioekonomický status, ať už mluvíme o příjmech, nezaměstnanosti, pobírání různých dávek, se pojí s nižší mírou využívání zdravotní péče, hlavně té preventivní,“ říká demografka Klára Hulíková Tesárková z Univerzity Karlovy a Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik.
A menší využití služeb může vést k horšímu zdravotnímu stavu. Lidé se tak podle Hulíkové můžou ocitnout v začarovaném kruhu: „Je tam riziko, že zhoršení zdravotního stavu jim přispěje ještě víc ke zhoršení jejich socioekonomického postavení. Zdravotní stav se tak zpětně propisuje do socioekonomických rozdílů.“
Lidé s nižším příjem také mívají průměrně rizikovější zdravotní chování, což často ovlivňuje i typ jejich zaměstnání.
Motivace k prevenci
Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky obecně lidí chodí na pravidelná vyšetření k praktickému lékaři stále častěji. Podle posledních dat z roku 2023 je absolvovalo přes 60 procent Čechů.
Naopak u zubařů účast na preventivních prohlídkách klesá. To, kolik lidí přijde na preventivní kontrolu, se liší i regionálně. Nejhůř na tom je Praha, jižní Morava a západ Čech.
Na to, jaký by mohlo mít zvýhodnění lidí podle toho, jak na preventivní prohlídky chodí, skutečný efekt, mají odborníci poněkud odlišné názory. Zavedení a vyzkoušení bonusů doporučuje například lékař a člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň.
„Když se bavíme o lidech s nižším vzděláním, tak ne vždy, ale ve většině případů se taky bavíme o lidech s nižším příjmem. A to taky znamená, že oni by měli být citlivější na nějaké finanční motivace,“ vysvětluje Hroboň.
„Je to jeden ze základních důvodů, proč použít finanční motivace ke změně životního stylu a ke zvýšení účasti na preventivních prohlídkách.“
V Praze bez čekání, ve Varech bez šance. Psychoterapie s příspěvkem od pojišťovny funguje, ale ne všude
Číst článek
Naopak podle Jakuba Hlávky – ředitele Institutu pro zdravotní ekonomie na Masarykově univerzitě – by ale takové opatření mohlo prohloubit nerovnosti ve zdravotnictví. „V oblasti ochrany veřejného zdraví nejlépe funguje odstraňování překážek. Snižování bariér, kterým lidé čelí, když se chtějí o sebe starat,“ domnívá se Hlávka.
„Člověk třeba žije ve vyloučené lokalitě a nemá dopravu. Nebo pracuje ve směnném provozu a termíny, které se mu nabízí, nejsou úplně ideální. Velkou roli v tomto hrají zaměstnavatelé, protože právě hodně překážek je na jejich straně. Nebo u seniorních pacientů, tam je to třeba dopravní obslužnost,“ vypočítává Hlávka možné překážky.
Zkušenosti ze stomatologie podle Hlávky navíc ukazují, že možnost připlatit si nevede k tomu, že se zlepší zdraví celé populace. „Ve stomatologii už 50 procent nákladů nejde skrze pojištění. Automaticky to ale nevede k lepší prevenci a lepšímu životnímu stylu a čištění si zubů. Vede to je k tomu, že chudší lidé mají horší kvalitu chrupu,“ dodává Hlávka.
Podle demografky Kláry Hulíkové Tesárkové zahraniční studie také ukazují, že nižší míra využívání zdravotních služeb souvisí u lidí s celkovou nedůvěrou v systém. Možné dopady opatření je tak předem obtížné přesně odhadnout.
A vzhledem k tomu, že podobná opatření nejsou zatím příliš rozšířená ani v zahraničí, tak se těžko hledají vzorové příklady. Hulíková také upozorňuje na riziko, že opatření bude přijaté jen formálně. Vyšetření sice budou evidovaná, ale jen na papíře bez toho, aby lidé na prohlídky opravdu docházeli.
Jistou formu finanční motivace k preventivním prohlídkám už teď používá většina zdravotních pojišťoven. Podmiňují nimi totiž některé podpory, které spadají do takzvaných fondů prevence.
Příspěvky třeba na zubní hygienu nebo sportovní aktivity vyplatí jen těm lidem, kteří mají doporučené prohlídky za sebou. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny zájem o příspěvky i účast na preventivních vyšetření v posledních letech narostl.
Stárnutí populace
Na čem se nicméně odborníci shodnou, je potřeba posílit zdravotní gramotnost a také informovanost lidí třeba i o tom, jak se efektivně léčit s chronickými problémy.
Ještě zhruba před sto lety se umíralo hlavně na infekční choroby a na tom byl také vystavěný systém zdravotní péče. Teď ale nejčastěji Češi umírají na nemoci srdce a oběhové soustavy a na různé formy rakoviny.
Od moru ke covidu: unikátní data, jak se měnily příčiny úmrtí Čechů od císaře pána do dneška
Číst článek
Pětinu života průměrný Čech stráví se zhoršeným zdravím. I proto jsou preventivní prohlídky a vyšetření jedním z klíčů k tomu, aby české zdravotnictví zvládlo stárnutí populace. Naděje na dožití je v Česku aktuálně 83 let u žen, u mužů o šest let méně.
Už teď ale v českém zdravotnictví chybí lůžka dlouhodobé následné péče. Se stárnutím populace jich bude potřeba ještě víc. A podle lékaře Pavla Hroboně potřebuje rozvíjet i jiné služby:
„Pokud nechceme mít spoustu trpících starých lidí, spoustu zbytečných hospitalizací v nemocnicích a potom v různé následné a dlouhodobé péči, tak musíme začít věnovat obrovskou pozornost tomu, co potřebují právě tito křehcí staří lidé, ještě dokud jsou v pořádku, než se něco stane.“
Podle demografky Kláry Hulíkové Tesárkové je zdravotní stav ve stáří i otázkou osobní odpovědnosti a chování ještě v době před odchodem do důchodu. „Je určitě žádoucí, aby ta populace, když už má stárnout, tak stárla zdravě. Aby do seniorského věku dospěli lidé s co možná nejmenším zdravotním zatížením.“
„A když už se tam projeví nějaké onemocnění, aby bylo včas odhaleno a včas léčeno. A nemělo to negativní dopad na kvalitu života a člověk mohl právě i s nějakým onemocněním žít delší dobu. Ne přežívat, ale žít kvalitně,“ uzavírá Hulíková.
