Talentované děti z chudších poměrů jdou na horší školy. Pomoci může úprava systému, říká sociolog
Přijímací zkoušky na střední školy ukázaly na postup v digitalizaci, ale i na trvající mezery v systému. Města jako Praha, kde byl velký převis poptávky nad místy ve školách, podle Daniela Prokopa musí zvážit výrazné změny. „Má osmi- a šestileté gymnázium takovou přidanou hodnotu, abychom si obhájili, že kvůli tomu nevezmeme na čtyřleté gymnázium dítě, které má 80 nebo 70 bodů z testu?“ ptá se sociolog v pořadu Radiožurnálu Život k nezaplacení.
Dá se odpovědět na otázku, co dosud ukázaly letošní přijímací zkoušky na střední školy?
Ukázaly, že se nakonec relativně povedla ta digitalizace. Zjednodušila přijímací řízení, dala víc možností rodičům a dětem, takže si pravděpodobně dokázali lépe vybrat. I to druhé kolo je jednodušší, protože nemusí obcházet ty školy po jedné, ale vidí kapacity, kde jsou volné. Takže to je podle mě velký úspěch v přijímacím řízení.
„V Praze se 1400 dětí dostalo na víceletá gymnázia. Na těch samých školách by se ta třída dala vzít, aby se místo ní otevřelo čtyřleté gymnázium a všechny děti, které měly 70 nebo 80 bodů, by se dostaly na všeobecné gymnázium," říká Daniel Prokop
Protože jeho složitost a to, kolik máme oborů škol, vedla k tomu, že si s tím přijímacím řízením výrazně rozdílně poradí rodiče, kteří jsou vzdělaní a nevzdělaní. A proto střední školy v Česku vždycky byly jako největší bod selekce, kde se hodně rozhodovalo podle toho, jak je rodič informovaný, jaké má kontakty nebo znalosti. Tohle se pravděpodobně omezilo, ale data ukazují, že to strategizování je v tom přijímacím řízení pořád výrazné.
Letos si studenti nebo žáci a jejich rodiče mohli vybrat ze tří škol. Přesto to taktizování a strategizování při výběru zůstalo? Jsou k tomu díky digitalizaci data?
Já si myslím, že ano, ale je to na nějakou podrobnou analýzu. První data jsou, Cermat to zveřejňuje. Nezveřejňuje sice mikrodata, na kterých se to dá analyzovat, ale výsledky, které ukazují, že 75 procent studentů nebo žáků se dostalo na tu první preferenci. To je relativně hodně, protože na tu první preferenci byste si měli dávat ideální školu, na kterou nemáte jistotu přijetí.
Zároveň ta data ukazují, že si relativně malý počet žáků dal na první preferenci gymnázia oproti tomu, co nám říkaly průzkumy o tom, na co by chtěli jít. Žáci si dávali preferenci na školy, kde je přijetí realističtější.
Mělo by to být tak, že tu první školu si dáte jako ideální a potom na tu druhou a třetí, kde je větší pravděpodobnost přijetí. Ale často tam byla ta trajektorie taková, že už první škola byla ta realistická volba a gymnázia tam ty děti ani nedaly. V některých krajích si dalo gymnázium na první preferenci do 15 procent dětí. Vlastně i v Praze si je dalo na první preferenci relativně málo dětí.
To snižuje efektivitu systému, protože závisí na vaší odvaze a protože potom přiřazuje podle těch preferencí. Ukazuje se, že čím míň má kraj míst na gymnáziích, což jsou nejvíc nedostatkové školy, tím víc studenti strategizují. V krajích, kde je na gymnáziích třeba 12 procent míst, si je na první preferenci dalo 14 procent rodičů a dětí, protože předpokládají, že se tam nemůžou dostat.
Takže to strategizování tam je. Je posíleno tímto nedostatkem, tím, že rodiče a děti nevěří, že se tam dostanou, a také počtem přihlášek. Teď je trochu absurdní situace tím, že bude druhé kolo.
Kapacity středních škol v Praze je třeba zvýšit, shodují se všichni. Problém je, kdo je postaví a zaplatí
Číst článek
Dá se teď říct, že to první kolo bylo na poměry v Česku úspěšné?
Určitě bylo úspěšnější než v minulosti, vyřešilo hodně problémů a nastavilo cestu do budoucnosti. Jak jsem naznačil, teď bude druhé kolo, kde budou rodiče s dětmi vybírat další školy, kde jsou nějaké kapacity. Ale klidně mohlo být těch přihlášek pět nebo osm, někde i deset. Tím bychom úplně odstranili to strategizování a nemuseli jsme mít ani druhé kolo. Nebo to druhé kolo mohlo být pro malý počet rodičů.
Proč by bylo dobré odstranit to strategizování? Není to jedno, ať si každý strategizuje, jak chce?
Strategizování vede k tomu, že potom na gymnázia nejdou všude ti nejlepší, ale jenom ti, jejichž rodiče vědí, že to je nutné nebo dobré, aby šlo jejich dítě na vysokou školu. Děti, které jsou talentované, ale z chudších poměrů, jdou na horší školy. To se netýká primárně výběrového řízení, ale je to největší problém českého středního školství.
Ukazuje to analýza České školní inspekce, která rozděluje děti podle výsledků a sociálního statusu na tři skupiny – tedy podle toho, jak vzdělané a bohaté mají rodiče. Děti z vysokých sociálních skupin s velmi špatnými výsledky se častěji hlásí na gymnázia na první prioritě, než děti z nízkých sociálních skupin, které mají dobré výsledky.
Je tedy vidět, že v tom, co si volíte na první prioritu, hrají velkou roli aspirace a to, jak se vyznáte v tom systému a jak víte, co je pro dítě nejlepší. Není to společensky dobré, protože to nedělá dobrou alokaci, nevyužívá to talenty dětí. Ztrácíme tím jako společnost spoustu lidského kapitálu.
Problém Prahy
Takovou kapitolou sama pro sebe je Praha. V hlavním městě byla úspěšnost horší než ve zbytku republiky. Čím to je? Je to kapacitami? Nabízelo se 18 500 míst, a jelikož bylo 12 500 žáků v devátých třídách, tak asi bylo předpokládáno, že to vyjde.
V Praze se nedostalo asi 16 procent studentů. Předpokládalo se, že to vyjde. Jsou tam samozřejmě aspirace, protože skoro každý – nebo většina rodičů – chce jít v Praze na všeobecnou střední školu, která vede na vysokou školu. A zároveň na střední školy do Prahy jezdí polovina Středočeského kraje, takže tam je obrovský přetlak.
Středočeský kraj také podceňuje kapacity na vlastních školách, což potom vytlačí na středních školách část dětí z Prahy. Potom je tu třetí problém, který část lidí nerada uslyší, ale každý rok se ukazuje, že v prvním místě na čtyřletá gymnázia bylo asi 300 neúspěšných dětí z Prahy. Často měly třeba 80 bodů ze 100, což slyšíte hodně na sociálních sítích. To je třeba dvojnásobek bodů, které stačily na přijetí na gymnázia jinde. Takové dítě se nedostalo.
A zároveň se 1400 dětí dostalo na víceletá gymnázia, takže často na těch samých školách jsou třídy víceletých gymnázií, kde učí i stejní učitelé. Ta třída by se dala vzít, aby se místo ní otevřelo čtyřleté gymnázium a všechny děti, které měly 70 nebo 80 bodů, by se dostaly na čtyřletá gymnázia. Bohužel jsou kapacity v těch osmi a šestiletých gymnáziích, a to na úkor míst na těch čtyřletých gymnáziích.
A teď je to opravdu otázka pro vedení Prahy: Má to osmi- a šestileté gymnázium takovou přidanou hodnotu, abychom si obhájili, že kvůli tomu nevezmeme na čtyřleté gymnázium dítě, které má 80 nebo 70 bodů v Cermat testu? Já bych řekl, že ne. Je třeba řešit tohle zabírání míst víceletými gymnázii a aby byla místa ve Středočeském kraji a všichni nejezdili do Prahy.
Ve druhém kole přijímacích zkoušek nabízí školy přes 25 000 míst. Gymnázia jen necelých 1600
Číst článek
Vedení Středočeského kraje sídlí v Praze. Je v tomhle smyslu tak těžké se domluvit na nějaké spolupráci? Aspoň, aby Praha věděla přesněji, s kolika žáky a žákyněmi ze středních Čech musí počítat?
Je otázka, jestli ty kraje nespojit. Jsou státy, které mají kraje připojené k metropoli, třeba jako Varšava – ta má takové širší okolí. Tenhle problém není jen ve školství, ale i v nemocnicích a podobně. Kapacity se hodně koncentrují do Prahy a je to přirozené, ale vynucuje si to nějakou koordinaci těch dvou krajů.
Za druhé se ukazuje problém, že kraje nejsou dost motivované zřizovat střední školy. Nově navržené rozpočtové určení daní dává krajům čtyři procenta z financí – toho, jak se finance rozdělují – podle toho, jak zřizují střední školy.
Takže nejsou motivovány ke zřizování středních škol, ani to nemají zaplaceno a jsou tak motivováni spíš k jiným věcem. Takže stát je vlastně žádným nástrojem nenutí k tomu, aby zřizovaly střední školy ve větších městech kolem Prahy, které by ten přetlak v Praze trošku vyřešily. I Praha by měla zřizovat víc čtyřletých gymnázií a měla by se na to soustředit, ale...
... ale říká, že nemá kapacity.
Podle mě se musí přehodnotit systém víceletých gymnázií, kde i malé omezení by vedlo k tomu, že bude dostatek míst na těch čtyřletých. Zároveň musíme vyřešit motivaci krajů, třeba toho Středočeského, aby zřizovaly víc gymnázií a nebyl takový tlak na pražské kapacity.
Praha musí sdílet úděl metropole a počítat s nějakým spádem ze středních Čech. Na druhou stranu je demografie odhadnutelná, takže ví, kolik žáků se asi bude chtít dostat na střední školy a měla by tomu přizpůsobit kapacity. Jsou ale silné a slabé ročníky a ty budovy tak budou časem prázdné a budou se zase prodávat.
Demografie v Praze je trochu těžší, protože zároveň roste počet mladých lidí, kteří se stěhují do okolí Prahy. Musíte také odhadovat kapacity Středočeského kraje. Lépe by se to plánovalo dohromady. A ty kapacity nejdou jednoduše rozšiřovat.
Myslím, že třeba ve státech jako Amerika by prostě postavili nástavbu budovy a rozšířili by to rychle. My si často klademe hodně překážek do cesty, třeba máme velké hygienické překážky v tom, co musí splňovat budova a komplikuje se tak rozšiřování kapacit. Dvě nejjednodušší věci jsou přesun kapacity z víceletých gymnázií a potom soukromé střední školy. Ty se dokážou zřídit relativně rychle.
V tomto stát zase dělá chyby. Když ví, že jsou potřeba čtyřleté obory v Praze a středních Čechách, měl by v této oblasti dát větší podporu soukromým středním školám, pokud nemají vysoké školné. Naopak by neměl podporovat duplicitní nabídky středních škol, třeba základních, kde je kapacita relativně dostatečná.
Podle ministerstva školství neuspělo 53 procent uchazečů o studium na osmiletých gymnáziích
Číst článek
I teď před druhým kolem vidíme, že většinu míst nabízejí právě soukromé školy, které to asi mají v tomhle jednodušší, protože můžou přistavit třeba nějaké patro nebo část budovy a zvednout školu.
Také mají hygienické podmínky, ale jsou trošku flexibilnější v tom, jak operují s těmi budovami. Nevýhoda nedostatku kapacit v Praze je třeba to, co zjistil David Greger a tým výzkumníků z Univerzity Karlovy, když zkoumali poptávku u rodičů. Zjistili, že místa na gymnáziích a všeobecných středních školách rozhodně nedostačují poptávce a že zároveň rodiče hodně investují do přípravy na testy Cermatu.
Ty testy Cermatu, jednotné přijímací zkoušky, nejsou úplně špatné. Když to srovnáte se zkouškami třeba v Americe jako SAT, ACT, což jsou takové hlavní zkoušky, tak je u nás pořád asi třetina otázek v přijímací zkoušce znalostních na větný rozbor a podobně. Musíte se na to naučit, nebo vám to naučení hodně pomůže. Když tedy někteří rodiče mají šanci do toho investovat třeba 10 až 30 tisíc, což je běžné v Praze a středních Čechách, tak samozřejmě zlepší šanci na přijetí.
To je další sociální faktor toho výběru, který může vést k tomu, že tam nejdou děti s nejlepšími předpodklady, ale ty, které mají největší podporu rodičů. To se nevyřeší ve zkouškách, ale musí se to vyřešit v těch kapacitách.
Sociální a kulturní kapitál
Když uděláme takový mezisoučet, na čem tedy záleží to, kam se ten žák nebo žákyně hlásí?
To, kam se hlásí, závisí hodně na sociálním statusu. Nejsou to hlavně příjmy a bohatství, ale tzv. sociální a kulturní kapitál. Sociální kapitál je to, jaké máte konexe, jak dobře jste ve společnosti informován a víte, co je potřeba, kam se přihlásit, co je dobrá škola. Kulturní kapitál jsou aspirace rodičů. Souvisí hodně s aktivním životním stylem střední třídy.
Rodiny, které mají vysoký sociální a kulturní kapitál, dostanou děti v přihláškách na dobrá místa. A to je faktor, který je silnější nebo stejně silný, jako vzdělávací předpoklady. Potom je tam ta selekce testy, které to částečně omezí. Takže když tam jde dítě z ambiciózní rodiny a nemá na to předpoklady, stejně neudělá testy. Podle mě je dobré, že tam jsou ty přijímačky. Ale ztrácíme hodně lidského kapitálu a talentů tím, že tam lidi ani nejdou.
Jedno z řešení by bylo dělat přijímačky ne na střední škole, kterou si vyberete a třeba tam ani nejdete, ale na konci základní školy, aby je udělali všichni. Aby si dítě, které je třeba z méně vzdělané rodiny a dostalo těch 80 bodů, řeklo Wow, vlastně můžu jít kamkoliv. Tak by trochu překonalo to znevýhodnění menšími aspiracemi a tím, že se v tom rodina nevyzná. Bylo by lepší, aby všichni žáci dělali test na konci základní školy.
Ve druhém kole přijímacích zkoušek nabízí školy přes 25 000 míst. Gymnázia jen necelých 1600
Číst článek
Že by se zamezilo i tomu, že například v Praze nebo Brně je potřeba získat vysoký počet bodů? Eliminovalo by se to a děti by tak mohly naplno rozvíjet svůj talent?
Oni by se v Praze stejně na tu školu nedostali. Ale zamezilo by se tomu, že třeba na Vysočině nebo v Plzeňském kraji si dá jako první prioritu gymnázium 15 procent žáků. Co těch 85 procent?
Tam je určitě spousta takových, kteří by na to body měli, akorát to neudělali. Kdyby test udělali předtím, tak by viděli, že jim body stačí na to, aby šli na gymnázium. Gymnázium by si potom vybralo mnohem lepší studenty nezávisle na sociálním statusu, aspiracích rodičů a podobně. V tom je ta pointa, proč to dělat na konci deváté třídy.
Do budoucna je přeci v zájmu státu, aby uměl pracovat s talenty, aby je uměl podchytit a rozvíjet.
50 procent ročníků jde dnes na vysoké školy, takže je nesmysl, že předtím máme zhruba 30 procent, kteří jdou na všeobecné střední školy, tedy gymnázia a lycea. Potom ten trychtýř znovu otevřeme a 50 procent jde na vysoké školy.
Měli bychom mít mnohem širší pilíř všeobecných středních škol. Potom bychom si měli trošku víc vybírat na vysokých školách a reformovat učiliště. Máme 240 oborů učilišť, kde jsou obory jako výtahář, kamenář a podobně. To jsou extrémně specializované obory, které se skoro smějete, že existují, protože děti v dospělosti samozřejmě dělají ve velké míře něco jiného.
Když se Národní pedagogický institut ptal zaměstnavatelů, co chtějí, řekli, aby ten člověk znal základy oboru, uměl pracovat v týmu a uměl se učit. Chtějí v podstatě všeobecné znalosti, protože ho ten obor doučí v praxi. Měla by existovat širší učiliště, technická, která kombinují třeba více oborů. A to jsou dva směry modernizace. Větší všeobecný pilíř a modernější učiliště.
Celý Život k nezaplacení si můžete poslechnout také v audiu v úvodu článku.
