Před dvěma lety zažil Izrael bezprecedentní útok. Hamás brutálně zavraždil přes tisíc lidí a stovky rukojmích odvlekl do Pásma Gazy. Konflikt dál trvá, jeho konec by však mohl přinést Donaldem Trumpem nedávno nastíněný mírový plán. Zatímco se na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua snáší kritika za cílené prodlužování konfliktu, oči světa se upínají také k Palestině, respektive k jejím obyvatelům čelícím dlouhodobé humanitární krizi.

Tel Aviv/Gaza 6:40 7. října 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zatímco jinde se svět probouzel do zdánlivě poklidného víkendu, Izrael zažíval útok, jenž v jeho historii neměl obdoby. Vůči Židům byl vůbec tím nejrozsáhlejším od dob holokaustu. Běsnění ozbrojenců teroristického hnutí Hamás si vyžádalo přes tisíc obětí a rozpoutala se další fáze dlouhotrvajícího palestinsko-izraelského konfliktu.

Izrael musí přestat útočit v Gaze. Jinak propuštění rukojmích nelze provést, upozorňuje Rubio

Číst článek

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu alias Bibi dnes čelí opakované kritice, že konflikt z obav o svůj politický konec cíleně prodlužuje, zatímco příbuzní rukojmích naléhají, aby svolil k jeho ukončení. Otázka jejich záchrany je v zemi vůbec tím nejcitlivějším tématem.

Na konci září americký prezident Donald Trump společně s Netanjahuem navrhl mírový plán, kdy se má Hamás vzdát zbraní i kontroly nad územím. Hnutí v pátek souhlasilo s vydáním všech rukojmích a předáním moci palestinské technokratické vládě, k vybraným bodům z celkových dvaceti má však výhrady a chce o nich ještě jednat. Na druhé straně Izrael i přes Trumpovu výzvu stále pokračuje v bombardování Gazy.

O jednotlivých bodech plánu včetně propuštění zbývajících rukojmích zatím strany jednaly nepřímo, se zprostředkovateli, během pondělí v egyptské Káhiře. Kýžený konec konfliktu se tak na jednu stranu zdá být o něco blíže, na tu druhou jsou však stále ve hře dlouhá jednání a proces bude podle odborníků „křehký“.

Mezinárodní pozornost se pak dlouhodobě upíná i k Pásmu Gazy, na jehož obyvatele podle lidskoprávních organizací v důsledku izraelského ostřelování dopadá bezprecedentní humanitární krize. Válka tak velmi výrazně ovlivňuje politické, bezpečnostní a společenské dění nejen na Blízkém východě, ale i – bez nadsázky – po celém světě.

Co přesně se tedy 7. října 2023 stalo a jak události nenávratně ovlivnily a stále ovlivňují další dění v regionu i na mezinárodní scéně?

‚Jsme ve válce‘

Teroristický útok proběhl ve třech vlnách. Tisíce příslušníků Hamásu, včetně těch ze speciálně vycvičených jednotek ozbrojeného křídla zvaných Nuchba, zavraždily na 1200 lidí a zajaly 251 rukojmích včetně cizinců, které unesly do Pásma Gazy. Podle vůdce ozbrojeného křídla hnutí šlo o odplatu za znesvěcení mešity al-Aksá a fakt, že židovský stát během daného roku zabil a zranil stovky Palestinců.

Členové vnikli do kibuců podél hranic se zmíněným palestinským územím a mezi účastníky tanečního festivalu Supernova. Tam jejich brutální řádění nepřežilo přes 360 z nich. Mezitím se na Izrael z Pásma Gazy snesly salvy raket, mnohdy podomácku vyrobených, a při ranním projevu Netanjahu oznámil, že země je ve válce.

Podle zjištění izraelské armády se Hamás na provedení útoku připravoval již několik měsíců. Proč tedy jako Den D nakonec padlo datum 7. října?

„Interpretací je hodně, i symbolických, nejsou ale prokazatelné. Spíše mám za to, že z logistického hlediska to ozbrojené křídlo Hamásu v danou chvíli shledalo jako největší možnost momentu překvapení, byť se o tom vždy dá spekulovat,“ popisuje pro iROZHLAS.cz Marek Čejka, odborník na Blízký východ a autor Blízkovýchodního podcastu. Zároveň připomíná, že Izrael se v dané chvíli chystal na dohodu se Saúdskou Arábií.

„Často se zmiňuje i potenciální a tehdy blížící se dohoda, v podstatě uzavření diplomatických styků. Ve skutečnosti to ale není vůbec jasné,“ doplňuje expert. Možné souvislosti ohledně jednání s Rijádem popisuje například i analýza amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).

K začátku letošního října má Hamás v Gaze zadržovat 48 rukojmích, z nichž dvacet by mělo být stále naživu.

Reakce Izraele? Kritika odevšad

Z interního vyšetřování armády při hodnocení prvotní reakce později vyplynulo, že ozbrojené složky sílu Hamásu zcela podcenily a reagovaly s přílišným zpožděním. To zpráva mimo jiné připisuje i tomu, že ve vedení izraelské armády zavládl chaos a část z něj takto rozsáhlému útoku odmítala věřit.

Netanjahu věří v propuštění rukojmích v příštích dnech. ‚Nebudu tolerovat otálení,‘ uvedl Trump

Číst článek

Celkově ale vpád vyvolal nejsilnější reakci ze strany židovského státu za poslední desetiletí. Jeho letecké síly po útoku zahájily údery a pozemní operaci, den po útoku Izrael vyhlásil výjimečný stav a oznámil totální blokádu Pásma Gazy. Cíl? Hamás kompletně zničit.

Izraelci, především příbuzní rukojmích či obětí, postup izraelské vlády a její armády při útoku i po něm otevřeně kritizují a pravidelně vyráží protestovat do ulic. Prvotní reakce i podle nich byla příliš pomalá a následné vlny bombardování, vojenská ofenziva a pozemní operace mají zase snižovat šanci na osvobození zbývajících lidí držených v zajetí.

Většina z nich volá po dohodě o příměří jakožto jediném možném řešení. „Má vláda nedělá nic pro to, aby rukojmí vrátila zpět. Nemyslela jsem si, že se dostaneme až do takového bodu. Měla jsem za to, že pár lidí v ní bude mít srdce a pochopí, že to správné je přivést všechny domů,“ řekla nedávno listu The Times of Israel Ruth Stormová, matka jednoho z unesených.

V září izraelské jednotky zahájily útok na město Gaza a s ním spojenou ofenzivu. Ta ve světě vyvolala obavy, ať už kvůli dopadům na palestinské civilisty, či zmíněná rukojmí. Experti v rozhovorech pro Český rozhlas upozorňovali například na to, že mimořádná riskantnost operace tkví i v jejich využívání jako živých štítů Hamásu.

V návaznosti na Trumpovo naléhání ohledně ukončení úderů dostala o víkendu izraelská armáda rozkaz zastavit dobývání Gazy a soustředit se výhradně na obranné operace, v útocích však pokračovala. V důsledku dlouhodobého ostřelování byla také drtivá většina obyvatel Pásma Gazy vysídlena na jih území, což mimo jiné vede k přelidnění dotčených oblastí, kritickému nedostatku potravin, léků či dalších základních potřeb.

Odklon od prvotní podpory

Bezprostředně po útoku většinu mezinárodního společenství zasáhl stejný šok jako samotný Izrael a řada zemí útok islamistů ostře odsoudila.

„Očekávalo se, že Izrael zareaguje tvrdě, vzhledem k obrovským civilním ztrátám měl oprávněný morální kredit. Myslím, že velká část světa i řada lidí, kteří později přešli ke kritice celého přístupu, v danou chvíli s Izraelem a zabitými civilisty – ne nutně vládou – solidarizovala. Oběťmi byli často obyvatelé kibuců, žádní ultrapravicoví osadníci a radikálové,“ vysvětluje Čejka.

Od prvních reakcí se tedy postoj některých zemí posunul a svůj přístup k jednání Izraele vůči Palestincům začaly přehodnocovat. Ten se tak stále častěji stává terčem kritiky, ať už ze strany státních představitelů, humanitárních organizací či OSN. Podle odborníka na Blízký východ odklon od podpory Izraele stoupal právě s tím, jak jeho konání začínalo být „skutečně destruktivní“.

„Zvyšoval se počet zabitých, dále pak i kvůli důvodu, jakým způsobem – bezohledně – to probíhalo, kdy se v podstatě neřešil problém, ale ukázalo se to jako kolektivní trest pro všechny obyvatele Gazy. Ve chvíli, kdy lidé viděli tisíce mrtvých, ptali se, jestli je taková brutalita ke zpacifikování Hamásu skutečně potřeba, nebo zdali Izrael při vší sofistikovanosti a metodách musí vůči civilistům přistupovat k takto mimořádné brutálnímu konání. A samozřejmě se nepřekvapivě objevila i obvinění z genocidy,“ dodává Čejka.

Kromě výše zmíněného pak mezinárodní nesouhlas s jeho jednáním souvisí především s dlouhodobou blokádou Pásma Gazy a rapidně se zhoršujícími humanitárními podmínkami. Na podporu Palestiny lidé protestují v celé řadě zemí. V listopadu také mezinárodní soud na Netanjahua vydal zatykač, oporu má vláda naopak ve Spojených státech.

Pagery a úder na Hizballáh

S prvním výročím útoku Hamásu zahájil Izrael pozemní ofenzivu proti dalšímu dlouhodobému nepříteli a odpůrci jeho samotné existence – libanonskému militantnímu hnutí Hizballáh. To totiž na podporu Hamásu od 7. října 2023 téměř denně ostřelovalo oblasti na severu židovského státu, což vedlo k obětem i evakuaci značné části obyvatel.

Cíl byl jasný – oslabit Hizballáh celkově a hlavně zničit působiště skupiny poblíž izraelsko-libanonských hranic.

Před ofenzivou se situace skutečně vyostřila nejprve s izraelskými útoky na pagery členů hnutí loni v září, kdy to pohrozilo bezprostřední odvetou, a následném zabití jeho vůdce Hasana Nasralláha.

Momentálně je jeho působení po stránce vojenské i politické oslabené a podle odborníka na Blízký východ Josefa Krause je hnutí v podstatě neviditelné.

„V současnosti dochází k určité vnitřní tajné reorganizaci. Klidně bych ji nazval podzemní, protože všichni ti aktéři se logicky bojí, že se stanou terčem izraelského leteckého nebo bezpilotního útoku, tím pádem musí být hodně opatrní a ostražití. Zároveň musí nutně docházet k rekrutování a doplňování sil. Série izraelských úderů byla přece jen značná a kapacity Hizballáhu byly otřeseny, musí tedy docházet k nové rekrutaci. Ale opět platí, že se taková věc dělá velmi špatně, když není jasné velení,“ popsal Kraus pro iROZHLAS.cz.

O silném oslabení Hizballáhu co do logistiky či vedení mluví i Čejka a doplňuje snahy vlády o jeho odzbrojení, nicméně je podle něj důležité brát v potaz, že k jeho celkovému zničení nedošlo.

Zároveň připomíná, že kromě izraelských úderů měla na činnost Hizballáhu vliv i změna režimu v sousední Sýrii a s ní spojené přerušení zásobovací stezky. „I to je minimálně srovnatelně důležitý faktor,“ poukazuje expert.

Nenáviděný ‚Bibi‘ a Hamás dnes

Podpora Netanjahuových kroků mezi Izraelci i napříč světem soustavně klesá, nicméně i přes kritiku kvůli akcím armády v Gaze, mezinárodní zatykač a obvinění, že válku uměle prodlužuje, neboť by její konec znamenal i ten jeho, ve své funkci zůstává. I proto podle mnoha Izraelců oddaluje dohodu o příměří.

„Snaží se v ní udržet za každou cenu,“ podotýká Čejka. Netanjahu podle něj tuší, že prodlužování konfliktu a krveprolití mu napomáhá u moci setrvávat.

‚Další boje přináší riziko pro rukojmí.‘ Izraelci vyšli do ulic, aby vyzvali vládu k uzavření příměří

Číst článek

„Ze strany opozice či společnosti byl mnohokrát obviněn, že toho využívá ve svůj osobní politický prospěch a politické přežití. Také se obklopuje v podstatě extremisty, tedy představiteli nejradikálnějších, ultrapravicově náboženských stran, jimiž se nechává manipulovat, neboť je na nich závislý. Jejich vliv rozhodně nepoklesl, možná v určitých ohledech spíše posílil,“ nastiňuje odborník na Blízký východ.

Netanjahu také čelil kritice za opakované nedodržování příměří – ať už s Hizballáhem, kdy mu v lednu jednotky OSN umístěné v Libanonu přiřkly „hrubé porušování“ příslušné rezoluce, tak i těch z loňského listopadu a začátku tohoto roku mezi Izraelem a Hamásem. V polovině března židovský stát vůči Pásmu Gazy obnovil útoky, za což se na něj svalila kritika ze strany OSN. V reakci argumentoval zvýšením nátlaku na propuštění rukojmích.

Izraelské velení upozorňuje, že Hamás stále velí bojovníkům v různých oblastech včetně Gazy, podle Čejky je hnutí každopádně po vojenské i velitelské stránce mimořádně oslabené.

Od začátku konfliktu zaznamenalo významné ztráty ve svém velení a za poslední rok výrazně oslabili i dva jeho spojenci – zmíněný Hizballáh a Írán, jehož režim byl letos v důsledku konfliktu vystaven izraelským a americkým útokům na jaderná zařízení, na což reagoval vysláním raket a dronů na Izrael.

Podle bezpečnostního experta Vlastislava Břízy je Trumpem navržený plán tím „nejvíce realistickým, jenž byl na stole od začátku masakrů, které hnutí Hamás v Izraeli způsobilo,“ a sice i díky tomu, že s ním souhlasili i „největší hráči v regionu“, tedy Egypt, Jordánsko, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Katar. Zároveň návrh vyznívá méně radikálně, nastínil pro Český rozhlas a detailněji popsal podobu mírového plánu.

Odborník na Blízký východ Břetislav Tureček pak po zveřejnění plánu pro Český rozhlas poukázal na to, že Trump, jenž z Pásma Gazy navrhoval vytvořit jakousi „Riviéru Blízkého východu“, ze své „proizraelské rétoriky vystřízlivěl“.

Co s Palestinou?

S blokádou Pásma Gazy, kde Izrael okupuje přibližně tři čtvrtiny území, a dopady spojenými se zmíněnou humanitární krizí začaly v mnohých státech přibývat hlasy volající po jasné mezinárodní reakci.

Lipavský: Uznávání Palestiny spíše posiluje postavení Hamásu. Teroristé to prezentují jako svůj úspěch

Číst článek

Podle úřadů kontrolovaných Hamásem zemřelo od října 2023 v Pásmu Gazy přes 67 tisíc lidí, údaje však nelze nezávisle ověřit. OSN pak na základě dat z letošního srpna uvádí, že s hladomorem se potýká přes půl milionu tamních obyvatel. To Netanjahu odmítá.

V souvislosti s tlakem na ukončení konfliktu přešlo vícero západních zemí k rozhodnutí uznat existenci Státu Palestina. Během zářijového Valného shromáždění OSN tak učinila Francie následovaná Velkou Británií, Portugalskem, Austrálií či Kanadou, což přirozeně vyvolalo odpor u představitelů Izraele.

Analytik Neil Quilliam ve své analýze pro britský think-tank Chatham House z konce září poukazuje, že státy k uznání Palestiny pohání i „domácí tlaky“ a podpora Izraele v západní Evropě naopak podle všeho prudce klesá. „Mnoho občanů šokoval rozsah a směřování izraelské reakce na hrůzné útoky Hamásu z října 2023,“ píše například Quilliam.

Čejka dodává, že státy byly vždy ke kritice Izraele poněkud opatrné, nicméně „v okamžiku, kdy byly přesaženy hranice humanity a bylo jasné, že Netanjahua lze označit za válečného štváče využívajícího války ve svůj prospěch“, se to podle něj „logicky posunulo daným směrem“.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít