Za oběti, zraněné i ty, kteří se ukrývají. Uprchlíky z Donbasu vozí místní farář a slouží u toho bohoslužbu

Nejen chlebem živ je člověk. Tato moudrost platí i v těžce ostřelovaných oblastech na Ukrajině. Ve válečných zónách, doslova na první linii, tam zůstávají z různých důvodů tisíce lidí. A důležitá je pro ně nejen humanitární pomoc, ale také víra.

Reportáž Donbas Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z města Vuhledar v Donbasu odvážíme dodávku plnou uprchlíků. Za volantem a v maskáčích, neprůstřelné vestě a přilbě není voják, policista ani příslušník domobrany, ale protestantský duchovní Oleg Tkačenko. Jeho zbraní je Bible.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ukrajincům ve válečných zónách pomáhají přežít nejen humanitární dodávky potravin a vody, ale také víra

Oleg se zkušeně vyhýbá výmolům a dírám po raketách nebo minometných granátech a zároveň slouží jakousi auto-mobilní bohoslužbu. Uprchlíci po něm opakují slova modlitby a slova díků za záchranu. Nakonec pastor pronesl velmi dlouhou modlitbu za oběti ruské agrese, za zraněné a za ty, kteří se ukrývají ve sklepích a v katakombách.

Požehnal obráncům ukrajinských měst i obyvatelstvu těch měst, která se nacházejí na okupovaných územích, jako jsou Doněck, Luhansk, Simferopol nebo oblasti na Krymu.

Modlil se za to, aby ruský agresor co nejrychleji z Ukrajiny odešel a vrátil se sem mírový, zbožný život. Poděkoval také všem zemím, které Ukrajině pomáhají, které jí posílají humanitární pomoc, a požehnal jim.

Protestantství na Donbasu

Protestantství přišlo na Donbas s britskými podnikateli a průmyslníky v 19. století, především s Velšanem Johnem Jamesem Hughsem, který v roce 1869 založil v Donbasu na břehu říčky Kalmius obrovský metalurgický podnik a kolonii pro dělníky Jůzovka, dnešní Doněck.

2:53

Tady nejsou žádní vojáci a stejně po nás střílejí, stěžují si lidé z města Avdějevka v Donbasu

Číst článek

A s tím přišla do této pravoslavné země protestantská církev. Právě její různé odnože jsou dnes v Donbasu nejaktivnější a jejich příslušníci vozí humanitární pomoc do míst, kde se každý den odehrávají dantovské scény hrůzy a neštěstí této války.

S jiným pastorem, Leonidem Zacharovičem Litovčenkem, jedeme do opravdového pekla – do Avdějevky, která je předměstím Doněcku okupovaného od roku 2014 Rusy a separatisty.

Před budovou tamějšího kina je díra, ze kterého nečiší nic jiného než zlověst. „Když jsem tady byl minule, zaparkoval jsem, šel jsem dovnitř a v tu chvíli sem spadla raketa,“ vzpomíná páter Leonid.

Bohoslužba a ostřelování

Pastor Leonid tady nejen rozdává humanitární pomoc, ale snaží se každý den sloužit bohoslužbu – i s písničkami, které mají utrápenému obyvatelstvu Avdějevky dodat alespoň trochu optimismu a naděje.

4:00

Jak se rodí Tóra? V malé dílně v ukrajinském Dnipru přepisují svitky svatého židovského písma

Číst článek

V průběhu bohoslužby a zpěvů začalo silné ostřelování a budova bývalého kina se několikrát otřásla v základech. Soudě podle rozbitých oken a poškozených zdí, nebylo to poprvé a zřejmě ani naposled.

Po konci bohoslužby se všichni rozcházejí a jdou domů s taškami, chlebem, konzervami.

„Doufejme, že to, co jsme před chvílí slyšeli, už skončilo,“ zní v ukrajinštině z úst účastníků setkání. „Stejně se budeme pohybovat takovými krátkými přískoky kolem stěn.“

Teď, když lidé vycházejí, jde vidět, že se jedná většinou o staré lidi. Někteří z nich jsou invalidé a nemůžou chodit. Jejich přátelé nebo rodina jim musí pomáhat, ale stejně sem přišli.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme