Asadův pád nastolil možnost návratů lidí do Sýrie, nestabilita ale může vést i k další migraci do Evropy
Pád režimu Bašára Asada rozpoutal v Německu i dalších evropských zemích debatu o možném masovém navrácení syrských běženců zpátky do jejich rodné země, podle některých odborníků jsou ale takové plány předčasné. Analytici zároveň varují, že boje, nástup islamistů k moci a tristní životní podmínky v zemi mohou naopak vést k další migraci směrem do Evropy.
„Konečně jsme volní,“ radoval se 39letý Basam Al-Hamada mezi dalšími pěti tisíci burácejícími Syřany, kteří přišli do ulic Berlína oslavit pád režimu Bašára Asada v Sýrii.
Ministerstvo vnitra zastavilo vyřizování žádostí o azyl pro Syřany. Vyhodnocujeme situaci, řekl Rakušan
Číst článek
„Stejně jako mnoho dalších Syřanů bych se rád vrátil do své země, abych ji pomohl znovu vybudovat,“ dodal pro agenturu AFP. Tisíce oslavujících Syřanů se sešly také v dalších evropských metropolích, mimo jiné v Londýně, Vídni nebo Aténách.
Zatímco někteří Syřané v Evropě vyjadřují odhodlání se do rodné země vrátit, jiní jsou opatrní. Za pád režimu jsou sice rádi, mají ale obavy z toho, jaká vláda se do čela Sýrie nakonec postaví. Situace by nicméně rádi využili někteří politici v Německu i dalších zemí Evropy, kteří volají po návratu syrských běženců zpět do jejich domoviny.
Německo se v době syrské občanské války stalo hlavní evropskou destinací syrských běženců a zhruba milion z nich zde našlo nové útočiště. S pádem Asadova režimu, před kterým mnozí ze syrských běženců v minulých letech uprchli, se však v Německu dává do pohybu debata o možném návratu Syřanů zpět do jejich rodné země.
Informuje o tom německý bulvární deník Bild, podle kterého se tisíce Syřanů nejenže mohou, ale možná i budou muset vrátit. Velká část Syřanů totiž v Německu získala takzvanou doplňkovou ochranu, kterou německý azylový zákon přiznává lidem ohroženým násilím při ozbrojeném konfliktu. Pokud konflikt skončí, mizí i doplňková ochrana, Německo tak může tyto lidi deportovat.
„Pokud pomine důvod útěku, budou muset zemi opustit i uznaní žadatelé o azyl. To znamená, že každý, kdo získal politický azyl, protože byl politicky pronásledován Asadovým režimem, bude muset zemi opustit. Totéž by se mohlo týkat i válečných uprchlíků,“ cituje Bild právního experta z Univerzity v Oldenburgu Volkera Boehmeho-Nesslera.
Přestože situace v Sýrii zůstává nepřehledná, Německo, Česko, Rakousko i další evropské země už oznámily, že pozastavují azylová řízení se Syřany. Pozastavení rozhodování o azylových řízeních u Syřanů v pondělí avizovaly také Británie, Švédsko, Dánsko, Norsko, Itálie nebo Řecko.
5:39
Nemyslím, že se většina Syřanů z Evropy teď bude vracet do vlasti. Záleží, co bude dál, říká expertka
Číst článek
Organizace pro práva uprchlíků v pondělí nicméně varovaly, že rozhodnutí pozastavit žádosti o azyl přicházejí příliš brzy. Poukazují přitom na pokračující boje v některých částech Sýrie a upozorňují, že situace v zemi stále není stabilní.
„S ohledem na významné nejistoty a obavy ohledně transformace Sýrie a její budoucnosti vyzýváme všechny země, kde Syřané žijí jako uprchlíci, aby dodržovaly právo na azyl a také zásadu bezpečného a dobrovolného návratu,“ cituje prohlášení zástupce neziskové humanitární a rozvojové organizace Mezinárodní záchranný výbor Imogena Sudberyho server Politico.
Také odborník na Blízký východ Jan Daniel se domnívá, že je zatím příliš brzy jak na pozastavení azylových řízení, tak na úvahy o deportacích Syřanů, kteří nyní žijí v Evropě pod doplňkovou ochranou.
„Rozhodně si myslím, že je na to momentálně brzy, protože není jisté, jak moc se nové instituce uchytí, jaký režim se v Sýrii momentálně nastaví a za jak dlouho a jestli vůbec se povede vytvořit stát, který by respektoval lidská práva, kdy by pominuly podmínky, pod kterými tito lidé dostali doplňkovou ochranu. Jasně, je potřeba tyto věci postupně vyhodnocovat, ale momentálně nepovažuji za šťastné tyto věci pozastavovat,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik z Ústavu mezinárodních vztahů.
„Myslím si, že z velké části to reflektuje celkový obrat evropské politiky směrem doprava, směrem k antiimigračním diskurzům a posilování antiimigračních stran. Ze strany některých zemí včetně Itálie nebo Rakouska je to poměrně pokrytecké, protože už před pádem režimu naopak stály v čele iniciativy, která se snažila znormalizovat vztahy s Asadovým režimem, a na základě toho naopak vracet uprchlíky zpátky do Asadova režimu,“ dodává Daniel.
Zkušenosti z Idlibu
O navracení Syřanů po zhroucení tamního režimu se nyní dohadují politici v Německu, Rakousku i dalších zemích.
Technokrat na sankčním seznamu Evropské unie. Syrský premiér zůstal v zemi, chce předat moc
Číst článek
V Německu například někteří zástupci opoziční konzervativní unie CDU/CSU volají po tom, aby vláda motivovala syrské běžence k návratu. „Co kdyby federální vláda řekla: každému, kdo se bude chtít vrátit do Sýrie, zajistíme let a dostane do začátku 1000 eur (25 000 korun),“ navrhl pro stanici ntv místopředseda parlamentní frakce a bývalý ministr zdravotnictví Jens Spahn, podle kterého je nicméně potřeba počkat ještě „několik dní či týdnů“, než se ukáže, jestli je země pro návrat běženců dostatečně stabilní.
Naopak politici menšinové vlády sociální demokracie a Zelených ale takové úvahy o návratu Syřanů považují za předčasné a unáhlené. Například odborník na zahraniční záležitosti sociálních demokratů Michael Roth upozorňuje, že v čele povstalců odpovědných za pád Asadova režimu stojí islamisté a je potřeba vyčkat, zda budou skutečně postupovat tak umírněně, jak se nyní tváří.
K vybudování mírumilovné Sýrie a návratu Syřanů ze zahraničí do vlasti vyzval v prohlášení i zástupce povstalců, kteří stojí za pádem Asadova režimu. Hlavní hybnou silou povstalců je islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS), které vede Abú Muhammad Džulání, dříve napojený na teroristickou síť Al-Káida. Mezinárodně hledaný terorista, na kterého Spojené státy dokonce vypsaly odměnu, se v poslední době snaží vystupovat jako umírněný lídr, ne všichni ale změně jeho image důvěřují.
„Je to pragmatický radikál,“ říká o Džuláním specialista na politický islám Thomas Pierret pro deník The Guardian. Podle odborníka byl vůdce HTS na vrcholu své radikální politiky kolem roku 2014, kdy se snažil konkurovat radikálům z Islámského státu, od té doby své postoje ale zmírnil. Dnes ujišťuje, že chce mírumilovné soužití všech náboženských a etnických menšin v Sýrii, a v rámci změny své image se dokonce vrátil ke svému rodnému jménu Ahmed Husejn al-Šará.
„Navzdory velkému optimismu opozice nelze popřít, že hnutí, které stojí v čele této vojenské akce, je bývalou odnoží Al-Káidy, která má stále silné salafistické sklony. Možná to už není nadnárodní teroristická organizace s plány útočit na Západ, ale je to salafistická konzervativní skupina a syrští civilisté a menšiny jsou zjevně neuvěřitelně znepokojeni tím, co by to pro zemi mohlo znamenat,“ varuje,“ odborník Julien Barnes-Dacey z think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy pro deník The Telegraph.
Podzemní věznice Sajdnájá jako symbol krvavosti Asadova režimu. Syřané pátrají po příbuzných
Číst článek
S důvěrou vůči současným proklamacím skupiny Haját Tahrír aš-Šám by byl opatrný také odborník z Ústavu mezinárodních vztahů. Upozorňuje přitom na poměry, jaké panovaly v Idlibu v době vládnutí této islamistické skupiny.
„Na místě je určitě opatrnost. Když HTS vládla v Idlibu, vládla určitým způsobem autoritářsky. Systém vládnutí byl nastavený tak, že tam byla civilní vláda a Haját Tahrír aš-Šám jakožto hlavní vojenská organizace. Ten, kdo finálně rozhodoval, ale byla vojenská organizace. Civilní správa, jejíž předseda se momentálně dostává do čela přechodné syrské vlády, se spíš starala o provozní záležitosti, aby stát fungoval,“ popisuje Daniel.
„Máme zprávy z Idlibu, že tam docházelo k potlačování opozice ze strany HTS. S ohledem na tyto historické zkušenosti proto vidím spíš důvody k opatrnosti než k nějakému přehnanému optimismu. Pokud ale chtějí, aby jejich režim fungoval při nejmenším v částech Sýrie, které kontrolují, budou muset vstoupit do jednání se spoustou jiných frakcí a politických sil a jejich samotná vojenská síla bude dost těžko stačit na to, aby ve všech částech rozdrtila opozici – přinejmenším ze začátku. To, jakým způsobem se režim nastaví, je momentálně opravdu ve hvězdách. Historie ale je autoritářská,“ dodává.
Hrozí další migrace do Evropy?
Přestože svržení Bašára Asada oslavily miliony Syřanů doma i v zahraničí, stále panují obavy z dalšího vývoje.
‚Ofenziva, která překvapila všechny.‘ Co se děje v Sýrii? Proč došlo k eskalaci? A jaký bude další vývoj?
Číst článek
Nejistotu vyvolává už jen skutečnost, že odpor proti Asadovi vedlo radikálně islamistické uskupení a není jisté, jakým způsobem bude v Sýrii vládnout. Na severu Sýrie navíc pokračují boje povstalců podporovaných Tureckem s kurdskými jednotkami. Další napětí může přinést situace na Golanských výšinách v jihozápadní části Sýrie, kde Izrael už v neděli obsadil tamní demilitarizovanou zónu, což Egypt v pondělí označil za okupaci syrského území.
Povstání z minulého týdne přimělo více než 300 000 lidí k útěku ze svých domovů do jiných částí Sýrie, v případě pokračujících bojů ale počty vnitřně vysídlených mohou být daleko vyšší a hrozí i další útěk Syřanů za hranice. Podle Daniela záleží především na tom, odkud a na základě čeho by se migrace děla.
„Pokud se bude odehrávat migrace směrem ze severovýchodu a budou utíkat kurdské komunity nebo další minority, které jsou na severovýchodě, nebudou utíkat směrem k Evropě, protože Turecko je pro ně hlavním nepřítelem. Budou utíkat před tureckou armádou a jejich spojenci a je otázkou, jak by v takovém případě fungovaly pohyby obyvatel z této části. Co se týče Golan, tam je to složitější. Izraelské operace se neodehrávají jen na Golanech, izraelské bombardování se odehrávalo prakticky po celé Sýrii,“ popisuje Daniel.
Současná situace v Sýrii by tak mohla dát do pohybu nejrůznější skupiny obyvatel. Kromě Kurdů to je i náboženská menšina alavitů, tedy šíitských muslimů, k nimž se řadí i Asad a jeho rodina.
„Jednotlivých minorit se dotýkají trochu jiné hrozby. Kurdů se možná bude dotýkat konflikt s novou syrskou vládou, ale rozhodně se ho bude dotýkat konflikt s Tureckem a tureckými spojenci. U alavitů je to otázka samozřejmě nejpalčivější, i když jsme viděli, že alavitští představitelé vydali prohlášení, že novou vládu uznávají. Nicméně pokud v Sýrii dojde k autoritářskému obratu, nebude se to týkat jen minorit, ale všech sunnitských Syřanů, kteří nebudou chtít žít pod islamistickou vládou. Perzekuce, které se děly v Idlibu v severozápadní Sýrii pod nadvládou HTS, se rozhodně nedotýkaly jen minorit, ale jejich politických oponentů,“ vysvětluje Daniel.
7:56
Írán ztrácí v Sýrii důležitého spojence. Rusko si hrálo na velmoc, na kterou nemělo, říká politický geograf
Číst článek
Podle něj se tak mohou dát na útěk ze Sýrie nejen alavité či Kurdové, ale i další skupiny obyvatel, kteří nebudou souznět s nově nastupující vládou. Migraci ze Sýrie by navíc mohly rozhýbat i další okolnosti, včetně tristních životních podmínek v zemi.
„Pokud bychom se bavili o větších migračních pohybech směrem ze Sýrie, bylo by to výsledkem dvou věcí. Zaprvé nějakého rozsáhlejšího konfliktu mezi povstaleckými frakcemi, které se nebudou schopné dohodnout na formě vlády, případně mezi různými částmi povstalecké koalice jako takové. Migrační pohyb ale může vycházet také z toho, že se nebudou zlepšovat životní podmínky v Sýrii. Sýrie je už prakticky za ekonomickým kolapsem a situace je pro velkou část Syřanů katastrofální, ať už jde o udržení si základního živobytí, získávání prostředků pro život a tak dále. Myslím si, že to bude problém pro jakoukoliv novou syrskou vládu a může to být příčinou dalších migračních pohybů,“ varuje odborník.
Před novým přílivem Syřanů do Evropy varuje také polský odborník z Akademie válečných studií Witold Repetowicz. Pokud se v Sýrii nerozhoří nové vnitřní boje, může to podle něj vést k návratu řady Syřanů do země – především těch, kteří jsou v Libanonu nebo v Turecku. V případě nových bojů a další nestability ale hrozí migrace opačným směrem.
„Vlna uprchlíků může proudit také do naší části Evropy, zvlášť pokud situaci využije Rusko, které může vytvořit umělou migrační vlnu přes běloruskou hranici, stejně jako když Tálibán ovládl Afghánistán,“ upozornil Repetowicz.
Pád Asadova režimu tak může nastartovat migraci oběma směry a podle některých polských představitelů se na to připravuje také polské předsednictví v Radě EU, které nastupuje od ledna příštího roku.
„Jako budoucí předsednictví v Radě EU analyzujeme různé scénáře migrace po politických změnách v Sýrii, které se odehrávají před našima očima,“ napsal na sociální síti X náměstek polského ministra vnitra Maciej Duszczyk s tím, že klíčové je především zajištění bezpečnosti.
