Kriminalisté pracují s DNA rostlin a zvířat. Metoda jim pomáhá usvědčovat pašeráky a pytláky
Poznat pachatele podle lidské DNA už dnes není pro kriminalisty nic výjimečného. Věda je zavedla ještě dál. Při odhalování zločinu nově používají i DNA rostlin a zvířat. Metoda pomáhá usvědčovat pašeráky, pytláky nebo ty, kteří pěstují drogy.
Stačí chlup, skvrnka krve nebo rostlinná mast. V laboratoři Kriminalistického ústavu v Praze usvědčuje pachatele takzvaná nehumánní genetika.
Revoluční metoda v policejní praxi: kriminalisté pracují s DNA rostlin a zvířat. Téma pro Marii Veselou
Forenzní bioložka Vanda Klimešová pracuje se stopami ze zvířat.
„Někdo má v autě krevní šmouhu, nedokáže vysvětlit, z jakého zvířete to je. Myslivci mají podezření, že jim tam člověk pytlačí. Tak my jsme schopni z té krevní šmouhy říct, o jaké zvíře jde,“ vysvětluje pro Radiožurnál.
DNA pomáhá odhalovat obchodníky se vzácnými zvířaty, pašeráky nebo i pojistné podvody. Nejčastěji ale znalci zkoumají stopy kvůli pytláctví. V laboratoři umí z kousku masa určit třeba i pohlaví zvířete.
„Například je doba hájení. Samice se nesmí lovit. Z kousku masa, co má v mrazáku, jsme schopni říct, jestli šlo o jelena. A pak jestli se šlo o samce, nebo samici,“ přibližuje Klimešová. Než znalci získají DNA a dají kriminalistům své stanovisko, trvá to i několik dnů.
DNA rostlin
„V kriminalistické praxi jde o revoluční metodu. Naposledy se obdobná odehrála v 90. letech v případě lidské DNA,“ upozorňuje expert Radek Lefnar, který v kriminalistickém ústavu pracuje s rostlinami.
„DNA u rostlin je hodně podobná DNA u člověka. Ukrývá informaci o tom, o jaký rod rostliny jde, protože tato informace se předává v rámci jednoho druhu,“ doplňuje.
Zjistí pravděpodobnost Alzheimera i budoucí pleš. Obchod s genetickými daty roste
Číst článek
Rukama mu projdou kusy i fragmenty dřev, které musí identifikovat kvůli žhářství, nebo masti podle receptů tradiční čínské medicíny. Nejčastěji vzorky analyzuje kvůli drogové kriminalitě a otravám.
„Člověk si například udělal výluh z lysohlávek. Ale došlo k otravě. Mohl si člověk splést lysohlávky s jinými jedovatými houbami? Snažíme se zjistit, o jakou houbu šlo. Tím můžeme případ objasnit,“ vysvětluje Lefnar.
Metodu běžně používají vědci na univerzitách. V praxi to už tak časté není. Kriminalistický ústav v Česku je jednou z mála laboratoří, které pracují s DNA jak rostlin, tak zvířat.
„U nás je obrovský rozdíl v tom, že zkoumáme neznámý rostlinný materiál v degradované formě nebo ve velmi malém množství. Nemůžeme si říct, co potřebujeme, protože ta stopa nám většinou přijde celá. A může mít rozměry od několika mikrometrů až po několik centimetrů,“ podotýká Lefnar.
Určit konkrétní zvíře?
Nehumánní genetikou se experti zabývali ve výzkumu, který skončil před dvěma lety. Od té doby metodu kriminalisté používají v praxi. „Podle informací, které mám, se metoda zatím velmi osvědčila a kolegům přibývají případy, které musí analyzovat,“ dodává mluvčí Policejního prezidia Jakub Vinčálek.
Každý máme někde svého dvojníka. Podobné lidi spojuje částečně stejná DNA, zjistila studie
Číst článek
Vědci ale chtějí jít ještě dál. Doufají, že v budoucnu jim DNA ukáže přímo na konkrétního jedince. Už neurčí jen to, že slepice zakousl pes, ale který to skutečně byl.
„Tato metoda je ve vývinu. Individuální identifikace se dělá u lidí, jde o jeden živočišný druh. Když máte genetiku zvířat a rostlin, máte to pro několik desítek, možná i stovek druhů,“ srovnává Klimešová.
Zrovna u psů už ale věda umí určit jejich příbuznost. Třeba jestli jsou rodiče štěněte skutečně konkrétní pes a fena. Vědci ale pro to potřebují ideální vzorek. A ten je podle expertů z kriminalistického ústavu na místě činu velice obtížné zajistit.